Stereotyp škodí tělu i mysli

Jsem člověk, kterému by trochu stereotypu nevadilo (klíče a peněženku na svém místě) ale je to marný zápas od kterého mne s úspěchem odvede jakýkoliv podnět. Každý jsme jiný a co je pro někoho příjemné zpestření, druhého vyvede z míry na půl dne, takže nějaké předělávání druhých považuju za zbytečné...

Ano, souhlasím s názorem, žádný stereotyp v životě. V mém osobním životě jsem stále improvizovala. Učení, oblékání, strava....... Bavilo mne to. I když nejsem úplně zdravá, dodává mi toto improvizování svobodu. Každý člověk může být kreativní a vyzkoušet spousty možností. Člověk není nikdy ničím a nikým omezen. Stačí jen chtít udělat kroky. které jsou sice namáhavé, ale vedou k radosti.

Marcelo Š. - dobrý.... Článek se hodí na mého přestárlého psa. Chodí nejraději po stejných trasách v parku, s nechutí je mění. Vyžaduje určitou stravu , lehá na svá oblíbená místa v bytě ...No , nedivím se , je hluchý a slepý, má rád své jisté...

Stereotyp je škodlivý protože nenutí lidi přemýšlet a hledat jiné způsoby řešení.

Stereotyp potřebuji jak kdy. Určitě mám ráda některá jídla vařená či pečená osvědčeným způsobem. Zrovna minulý víkend, to byly ale španěláky, jinak bych je nevařila. Pak ale přijde na řadu všedni den, kdy si ráda pro sebe dopřeji lehčí večeťi, a to znamená v říjnu třeba teplý zeleninový pokrm. Podívám se do lednice a použiju to, co mám k dispozici a v různém množství. Je to vždycky improvizace. A to mně vyhovuje, pojaždé trochu jiné a pokaždé dobré. Když ale jde o výběr oblečení, už tak kreativní nebývám. Udržuji si omezený počet oděvů, nemám ráda výstřelky módy. Takže se mi vyplatí umírněnost s trochou elegance. Myslím, že už dneska vím, co mi sluší a co ke mně rozhodně nepatří. Nad stereotypem nepřemýšlím, ale někdy je dost důležitý. Takže ...

Stereotyp mi tady připadá skoro jako sprosté slovo. Takže ho zbouráme, zrušíme...třeba si přestaneme stereotypně ráno a večer čistit zuby, klíče od bytu pro změnu uložíme do ledničky, řízky obalíme v kakau... Je to takové osvěžující, jiné, nové.

Stereotyp mi vyhovuje, šetří mi čas,pak mohu dělat i to, co mě baví a není to stereotypní.

Stereotyp je jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení. Takže se nejedná jen o zvyk při vaření. Je to, že ráno vstanu v X:00 hodin, co pak denně dělám. Stereotyp je i to, že "na štědrovečerní večeři MUSÍ být ...". Narušte autistovi stereotyp a dostane záchvat. Stereotyp je i to, že se občas podívám na ty články "I 60" - tak to občas škodí mysli, tělu ne, to jen snad to, že chvíli sedím.

Stereotyp jako takový základ potřebuji, dává mi pocit zázemí a bezpečí. Teprve potom mohu občas zkoušet ledacos nového, aby život nestál...

Při vaření experimentuji ráda. Stereotypně ovšem vařím i jídla tradiční. V oblékání mám celý život svůj sportovně-elegantní styl; do žádných rozevlátých barevných kreací bych se nepustila. V běžném životě jsem konzervativně měnlivá.