FOTO: autor

Zrcadlo nesplněných přání 17

10. 10. 2019

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 11.10.2019 17:02

Asi každý prožil nějaký rozchod a v mládí to bylo vždy moc hořké, ale časem vše přejde a musí se jít dál.

Věra Ježková 10.10.2019 19:08

Taky jsme měli Biologii dítěte. / Rozhovor starší dvojice je moc hezký. / „Strašně by si přál vědět, co přijde, co ho vlastně ještě čeká.“ I kdyby to mělo být smutné? V tom přání je naděje v něco lepšího. // Karel starší mi je velmi blízký. Ráda ho touto cestou poznávám. Stává se často, že když něco končí, něco nového začíná.

Zuzana Pivcová 10.10.2019 19:03

I když vesměs každý rozchod zabolel, tak mládí se s ním přece jen vypořádává snáz. Podvědomě ví, kolik toho ještě v životě potká.

Dana Puchalská 10.10.2019 13:58

Moc hezká vzpomínka na zajímavý životní příběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová