Přibývá mamánků. A není to jen kvůli bytové krizi

Když jsem byla mladá, tak starší ženy mne kritizovaly za ledacos a často jsem slyšela, jak ta či ona byla lepší a jiná, než jsem já, protože "dnešní mladá generace za nic nestojí, protože toho tolik neprožila jako ony, ta generace předchozí. Dokud moji synové bydleli u mne, tak jeden známý, mnohem starší muž než jsem já, mi říkal, že mám "mamánky". Synové se odstěhovali, mají své domácnosti, své starosti, já bydlím sama (manžel nám brzy zemřel) a teď mi ten stejný pán říká, že jsem si vychovala sobce, kteří se o mne nestarají. Prostě, jsou lidé, kteří musí druhým stále radit, zřejmě jim to dává pocit, že oni mají svůj život perfektní. Já osobně nemám pocit, že bych měla "mamánky" ani "sobce". A je to naše věc.

Když už si mamánka vychováme, těžko ho v třiceti, čtyřiceti letech, převychováme. Vím o čem píši, mě se to povedlo ještě před synovými třicetinami. Napsala jsem sem o tom článek, ale vzhledem k okolnostem jsem ráda, že je zpět "v šuplíku". Slovy již zemřelé Marcely Košanové: "Každá byste chtěla mít při sobě chlapa na kterého se můžete spolehnout, o kterého se můžete opřít a při výchově svých synů nemyslíte na skutečnost, že jejich potencionální nevěsty by chtěly totéž, co kdysi vy".