Přibývá mamánků. A není to jen kvůli bytové krizi

Paní Zabilová, už mě irituje ta opakovaná lež, že byty se DOSTÁVALY přidělené! Státní byt měli šanci dostat jen vybrané skupiny obyvatel jako vojáci, policajti a podnikové ve fabrikách ještě dělníci. Ostatní občané (např. VŠ) si museli na byt počkat léta až desetiletí v bytovém družstvu, mnozí tak získali byt až pro své dítě. To ale také obnášelo zaplatit 30.000 Kčs ihned a 30.000 Kčs během let (splátky anuity), což vzhledem k tehdejším nástupním platům bylo fakt hodně. Hypotéky nebyly a banky vám jen tak nepůjčily. Pro mladé tak byl družstevní byt neskutečná vzácnost - doteď si pamatuji ten pocit, kdy jsme se stěhovali do svého...

Mamánek - to není podle mě výsledek doby, ale "diagnóza". Mnoho matek neustále mluví mladým do života, protože chtějí mít dítě doma. Takže jej zmanipulují tak, že se dítě neodváží udělat bez maminčina souhlasu ani krok. A to se týká i holek, nejen kluků.

Je mi 70 roků a v naší generaci kluci - mamánkové asi žádní nebyli. V 19ti letech jsme šli na 2 roky na vojnu a tam to bylo všechno jinak. Neříkám, že vojna z nás udělala chlapy, ale změnila nás. Tam jsem se naučil starat se sám o sebe,nikdo mi neustlal a pod. Když vidím některé dnešní kluky, tak si myslím, že by jim takový zážitek byl ku prospěchu. A nemuselo by to být na celé 2 roky.

Nemám mamánky, i když kluci jsou vždy tak nějak víc připojeni pupeční šňůrou k matce ...

Je to vysvětleno hned v prvnim odstavci - tehdy se byty DOSTAVALY pridelene, takrka zadarmo, dnes se clovek hned na prahu dospelosti musi zadluzit, aby neco mel. Postavit vlastnima rukama? Ok, ale porad potrebujes tak mega az tri na pozemek.... a kdo to ve dvaceti letech ma?

Po mém druhém rozvodu bydlel se mnou syn, kterému bylo tenkrát 20 let. Táhla jsem vše sama. Jednoho dne jsem mu řekla, že mi bude muset na vše přispívat, na bydlení, na stravu atd. nebo se odstěhovat. Zvolil tu druhou variantu.Odstěhoval se . Bydleli s kamarády v jednom bytě, kde se dělili o nájem. Vyšlo to levněji.Na mých kulatých narozeninách mi poděkoval. Jinak by se prý neosamostatnil.Dnes mu je 41, má skvělou rodinu, skvělé děti, povolání, které si zvolil sám. Nikdy nepřišel zpět s nataženou rukou.Umetat cestičku dětem znamená, vrhat je do záhuby.

Tak já s manželem jsme mamánky vychovat ani nemohli, neboť jsme měli 2 dcery, které jsou skvělými a starostlivými matkami. Bohužel mladší dcera se rozvedla neboť netušila že chodí s mamánkem, kterého si vzala. Jeho nejen matka mu organisovali život i v jeho manželství, platili mu pobyty zatímco dcera se starala o děti doma. Jeho babička tenkrát řekla že dcera jet nemůže, když má malé děti, načež jsem jí odpověděla, že děti nejsou jen její ale také jejího vnuka, což se jí nelíbilo

Také jsem jednoho vychovala, ale jsem spokojená, že je slušný, spolehlivý a pomáhá mi. Pokud se to někomu nelíbí, je to jeho věc. Nikdo jiný můj život nežije, tak proč vy ho měl kritizovat.

Mám dvě děti. Neměla jsem to jednoduché, když můj muž zemřel. Opírala jsem se o děti. Trvalo to dost dlouho. Můj syn to jistě cítil a tak se s pár penězi rozhodnul začít pracovat v Anglii. Určitě to podvědomě cítit, že se musí oddělit a být samostatný. I dcera byla dlouho doma. Teď žije samostatně. Oba dva jsou samostatní. Domnívám se, že neoddělení se dětí od rodičů je právě záležitost rodičů. Nechtít pustit děti do světa. Toto je jen můj osobní názor. Hezkou neděli přeje Danuše

Kdysi jsem s jedním chodila. Byl to mamánek víc než čtyřicetiletý. Když měl jet na Slovensko do lázní, maminka ho nabádala, aby si tam dával pozor na špatné ženy. Hádejte, kdo vztah ukončil. :-)