Glosy 2

Opět jsem si a chutí přečetla pár moudrých úvah, vět, slov, prima !

Jane, děkuju za velice zajímavé zamyšlení. Měla jsem kolegyni, jmenovala se Moudrá, ale spíš dělala svému příjmení ostudu. A to jsou fakt životní paradoxy. A kdybych věděla, že dříve se říkalo maudrá.... Důvěrně jsme jí všechny říkaly Mauriciuska, protože jinak by s ní nevydržel ani ten sebevíc klidný a moudrý člověk. Ano, život píše občas náhody a díky této glose jsem si vzpomněla i na tuhle nemaudrou kolegyni. Děkuju. .

Jano, máte pochopitelně pravdu. Ten závěr je jakási nadsázka. Co je vlastně absolutní? Nemusí to být ani smrt. Asi jsem měl v závěru napsat, že pro mne je absolutní.

Zaujala mě glosa věnovaná relativitě času. Poslední odstavec je zajímavý autorovým definitivním závěrem, ale přestože čas pracuje proti nám, absolutno je imaginární a podle mě není absolutní. Je to možná logický nonsens, ale já to nevzdám. :-))

Věrko, ta poznámka Rusů, že Praha má pěkné okolí je velice výstižná. I kdybys nenapsala, že to vyslovili Rusové, asi by to bylo každému jasné.

Jendo, tvá první glosa je velmi maudrá a ukazuje, že historie se opakuje. K relativitě vzdálenosti: Když naši ruští kolegové vyjeli v 70. letech do Krkonoš, po návratu nám sdělili, že Praha má hezké okolí. Co se času týká, již Shakespeare věděl, že „čas ubíhá různě, podle toho, s kým.“ Těším se na tvá další zamyšlení. Zuzko, Lautverschiebung (hláskové posouvání) jsem zrovna nemusela. Měli jsme ho taky.

Zajímavé čtení. Dík.********

To je krásné, i ten pohled na odvěkou "maudrost". Měla jsem při studiu ráda staročeštinu, právě tak jako v němčině "Lautverschiebung". Občas se pokouším luštit texty starých tisků třeba někde na výstavě, ale moc mi to nejde. Právě tak se nemohu ani ve svém věku dopracovat k patřičné moudrosti. Moc děkuji za inspiraci.