Rodinné album

Výprava do ztraceného času 1

31. 10. 2019

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.2 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 4.11.2019 15:14

Hezký nápad. Já moc lituji, že se v naší rodině retro fotky nezachovaly.

Soňa Prachfeldová 3.11.2019 19:48

Milé vyprávění, staré fotky mají své nepopsatelné kouzlo. Člověk by chtěl podstatně víc, než mu život nabízí, zase snít ještě nyní, co ještě pěkného přinese, no to je úplně boží. A že nic není zadarmo a snažit se musíme, pokud něco chceme, to jsme již přece také pochopili. Krásné pane Zelenko.

Drahomíra Stínilová 1.11.2019 14:07

Pane Jane, s chutí jsem si přečetla Vaše vyprávění. Pobavila jsem se a k tomu téma starých fotek a příběhů lidí z nich je pro mě čím dál tím víc zajímavější. Nevyhazovat nic.

Zdenka Soukupová 1.11.2019 13:49

Krásně napsané. Taky se ráda "hrabu" ve starých fotkách, i když v mladším věku mě to skoro ani nenapadlo. Čím to asi je?

Marie Doušová 1.11.2019 11:20

Myslím , že žádný mladý čas nebyl ztracený,ale prožitý s nadějí do budoucna. Krásně napsané a fotky potěší . Dík**********

Zuzana Pivcová 31.10.2019 18:48

Mimochodem, ohledně dědečka, který padl v Haliči, zkusil jste si ve Vojenském ústředním archivu (tam jsem pracovala) zažádat o vyhledání jeho dostupné dokumentace (kmenový list, kartotéka padlých atd)?

Zuzana Pivcová 31.10.2019 18:43

Patřím k těm, kteří mají rádi retro fotky i celá alba svých známých. Někdo by to na návštěvě považoval za únavné a nezdvořilé, kdyby mu někdo ukazoval staré fotky. Já naopak si o ně kolikrát říkám. Je to takový můj osobní genealogický průzkum. Co se mě týče, měla jsem také hodně pošetilé mladistvé představy o životě, hlavně, co bude rozhodující u mého budoucího partnera. Vím, že jedním z bodů bylo, aby zpíval. Když mi jeden dotyčný na můj dotaz, zda zpívá, řekl, že akorát v koupelně, hned jsem ho dala "k ledu". To byly časy!! Ano, Jendo, životní mozaika, kolik dílků ještě schází a zda se je podaří najít, nebo tenhle svět opustíme přece jen s fragmentem?

Jana Kollinová 31.10.2019 18:06

Opr. Saháme v krizových situacích ..a do souboru bilancí máme další den, a další....

Jana Kollinová 31.10.2019 16:39

Opět jeden hodnotný článek nabízející zamyšlení nad vlastním životem. K životnímu bilancování saháme k krizových situacích a druhý den jsme šťastni, že do soubor bilancí máme další den, a další, a další. Obrázky dávných dějů mají svůj smysl a řád a nejsou vůbec závislé na naší vůli. Minulost nelze ovlivnit a o to méně by nás měla ovlivňovat. :-)

Eva Mužíková 31.10.2019 14:30

Pane Zelenko, potěšil jste mne. Retro fotky a příběhy mám velmi ráda.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha