Dušičkové zamyšlení

Nyní, na rozdíl od 08:48, už z článku vím, že to Halloween byl a "vznikl kolem roku 1745 zkrácením slov Hallows’ Evening, neboli večer svatých" a že k Dušičkám neodmyslitelně patří. Občas je dobré věřit pohádkám ♥

Kdo hledá najde: https://www.dotyk.cz/publicistika/halloween-svatek-vsech-svatych-dusicky-ac-jsou-si-blizko-vzajemne-se-lisi-20181101.html Možná jen v tom, snad ještě našem "malém rybníčku", si neuvědomujeme, že jsme kdysi, možná i v ne tak dávné minulosti, byli světoví.

Kolem Dušiček se sklízela krmná řepa (lidově mangůl, burák). Co pamatuji a už je to dobrých 65 let, tatínek vždy vybral ten největší, co na poli vyrostl, vydlabal, vyřezal průsvity (oči, nos, pusu) dal dovnitř svíčku a postavil na zápraží. Tato "strašidýlka" svítila téměř u každého domu. Nevím, Hallowen to asi nebyl, ale nějaká stará tradice, kterou si i tatínek ze svého dětství nesl, v tom zřejmě byla.

Dojemné dušičkové zamyšlené, také se mi nelíbí Hallowen.

Maruško je to velmi hezký, ikdyž smutný článek. Já na hřbitov chodím často, nejen o dušičkách. Jako opravdu malá holčička jsem zažila i ten klasický, kdy jel pohřební vůz s koňmi. Tenkrát mi byly 3 roky a ještě dodnes mám v hlavě malé kousky vzpomínek.

Evičko M. dívala jsem se do Vaší galerie RETRO - ano fotečka je podobná, ale v mé rodné vesničce nebyl pohřební kočár, rakev vždy neslo 6 mužů a když zemřel někdo svobodný, tak vedle nich šlo ještě 6 mladých chlapců v černém oblečení a 6 mladých dívenek v dlouhých bílých šatech - za rakví šla další dívenka v bílém oblečení, která nesla malý bílý nazdobený polštářek a vedle šla druhá v dlouhých černých šatech a nesla velikou zlomenou svíci...

Krásné dušičkové zamyšlení, obzvláště v dnešním počasí, které k Dušičkám jakoby patří. Včera jsem objela hroby všech příbuzných, zapálila tři svíčky za Svatou trojici, postála, zavzpomínala, pomodlila a jela o hrob dál. Toto období vnímám jako čas usmíření a naprostého zklidnění, neboť večerní hřbitovy byly jak ve skutečné pohádce ♥♥♥

Maruško, smutné vzpomínky. Je hrozné, když odejde mladý člověk.

Také ještě pamatuji pohřby, kdy jsme od nás za kočárem vyprovázeli sousedy a věřte lidé skutečně měli k sobě blíže, než dnes.

Dušičkové zamyšlení od srdíčka, vše pravda co píšeš Maruško, také s pocitem pokory a vnitřního klidu jdu na hřbitov a mám radost ze spousty lidí, kteří jdou vzpomenout v tyto dny.