Seniorům ve městech chybí příroda. Lidé na vesnici se v penzi lépe adaptují

Žití ve městě nebo na vsi má své pro a proti.Mojí malou vesničku,kde není obchod,hospoda ani kostel,bych nevyměnila za rušné město.A když chci za kulturou navštívím jednu nebo druhou dceru,které žijí ve městě.

Opravdu nechybi, kolem mame pekny a udrzovany park, les kousek a kdyz se nam zasteskne do hodiny vlakem je hajenka pribuznych, kolem celorocni chatari - duchodci, nekteri by svoje chaty, chalupy a zahrady ochotne vymenili na maly bytecek, hodne zalezi na tom jak jim slouzi zdravi. Ale mne padesat let zahradniceni a pobytu v prirode opravdu stacilo.

Celý život žiju v Praze. Je pravda, že na venkově se mi líbí, ale po 14 dnech pobytu tam, se mi začne po městě stýskat. Jak psala Jitka H. i já mám před domem zastávku MHD a v centru jsem coby dup. Všude kde žijí normální lidi, se dá žít hezky.

Já jsem do Prahy odešla z vesnice jako mladá za manželem a doposud jsem toho nelitovala. Pravda, nežiji v centru. A co je pro mne nejdůležitější, to jsou vztahy. I tady jsem se seznámila s hodnými lidmi, kteří se se mnou dají do řeči, aniž by mě znali. To jsem na vesnici nezažila.

Člověk si musí na všem najít něco hezkého,zajímavého,přínosného,aby se smířil např. s tím,že po 60 letech bydlení ve velkém městě se kvůli penězům octne na mrňavé vesnici,kde není vůbec nic. Nestěžuji si,ale hlavně na podzim a v zimě by se ve městě našlo více povyražení,než zde...

Šťastný každý, kdo žije tam, kde se mu líbí a kde se cítí dobře. Já k takovým určitě patřím. :-)

Já jsem se svým životem v Praze naprosto spokojená. Mám před domem stanici autobusů, rychle dojedu pro nákup, k lékaři a snadno zařídím vše co potřebuji. Do parků to mám blízko, do centra města také. Když jsem nemocná, objednám si nákup z Tesca. Přivezou mi ho až do bytu. Auto nepotřebuji, mám hodné sousedy, kteří mi pomohou s čím potřebuji. Vzhledem k tomu, že jsem absolutně sama, je to pro mě ideální řešení.