Do posledního říjnového dne jsem probudila později než obvykle. Při pohledu z okna na ojíněný trávník a auta jsem si zavelela: „Rychle ven“. Měla jsem obavy, aby sluneční paprsky nezničily tu bílou krásu dříve, než se k ní přiblížím.
Během krátké ranní procházky jsem cvakala a cvakala. Můžete se podívat, co se mi podařilo zachytit.
Přeji krásná jitra.
 
		 
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								