Malé změny jsou víc, než honba za rekordy. Senioři přeceňují své síly

Chodíme s kamarádem Jaroušem každý den. Někdy tři, někdy pět, někdy deset, to už je vrchol, a kecáme o všem možném. Nic moc, ale ve dvou jsou to tři hodiny pro dobrou pohodu.

Všeliké kvaltování toliko pro hovada vhodné ... toť kdysi oblíbená hláška údajně pocházející od jistého Jana Ámose Komenského. Vskutku se tím řídím. Pokud to jde, samozřejmě. A co jsem zažil na toto téma ... Po nástupu důchdu jsme si udělali se sestrou takový vejlet , no do Tibetu. Asi třetí den na místě jsme vystupovali na sídlo Dalajlámy, Potálu. Cesta vede hodně do kopce a tak jsme zvolili rozvážné tempo. Od počátku nás supjící předbíhaly skopiny veselé mládeže, znáte to. No a co se nestalo. V půli kopce jsme začali potkávat smutné mladé postavy, v pžedklonu chytjící dech či donce někteří i zvraceli. Na první nádvoří jsme došli mezi prvními.. No, pak nás čekalo ještě 1á pater po schodech ... ještě mě bolí nohy dnes, Ale stálo to za to. Mimochodem, žádný sportovec nejsem. Jen tak trochu...

Po přečtení článku jsem tak trochu na rozpacích. Senior = diabetik , ischemik apd. Nesouhlasím ! Je mi 62 let, celý život jsem rekreačně sportovala a sportuji. Snažím se chodit pěšky po schodech, s dětmi a vnoučaty jsme vylezli na Říp, Kleť a vyběhli schody na věž na zámku Hluboká. Chodíme na dlouhé procházky. Právě si jdu koupi permanentku do posilovny. Vše je přístupu k životu. Ležet u televize mě opravdu nebaví! / ani tam nic pořádného nedávají /. Senior = v zdravém těle zdravý duch.

Pohyb je život, cokoliv se ale přehání, přinese víc škody než užitku.

Netušila jsem jak užitečné jsou schody, (které musím absolvovat několikrát denně) pro mou kondici. Je jich 56 a výtah nemáme. Teď už to vím.

Bydlím v horách. Vidím ty statné seniory v cyklistických oblečkách, jak trhají rekordy na kolech. Od jara do podzimu denně houká "rychlá". Dost těch, co se snaží vyjet tady v místě dost prudký kopec, kolabuje. Ztracený čas nedohoníš a proti věku není léku. Všechno s rozumem. A kromě toho, líní lidé žijí déle.

Už to je více než 20 let co jsem začal cvičit doma na koberci a každé ráno ještě v koupelně. Není to žádné překonávání rekordů, ale pravidelné cvičení, ke kterému se přinutím opravdu každý den. Myslím si, že ta pravidelnost je hrozně moc důležitá. Přidávám si k tomu ještě 2x za týden hru do klasických kuželek, kde se sejdu s kamarády (všichni jsou mladší) a abych jim stále stačil, tak se tím pravidelným cvičením udržuji v dobré kondici.

Jejda, to jsou mi ale vyhlídky. Rekordy netrhám, na rozpisu běhů netrvám, copak já s tím teď udělám? Teď už nic, ale dřív jsem šla i do Prčic(e).

No jo, čas nám ubíhá a člověk neví zdali zítra ještě bude moci...

Jistě, člověk by se neměl přepínat, ale být na sebe přísný je jediná cesta jak se dožít v dobré kondici vysokého věku.