Mých 30 let - Každý režim má svoje klady a zápory
Foto: autorka

Mých 30 let - Každý režim má svoje klady a zápory

17. 11. 2019

Moje generace, tak jako generace mých rodičů i prarodičů, obnovovala poválečné Československo a věřila v ideály rovnosti a spravedlnosti. Budovalo se úplně všechno, všichni jsme v této době tvrdě pracovali a věřili v nové ideály - hodně věcí se postavilo brigádnicky...

Ale hlavně 50tá léta přinesla zklamání, neštěstí i utrpení mnohým a nevyhnulo se to i naší rodině. Ale ne všechno před rokem 1989 bylo odsouzeníhodné.

Byl u nás rozvinutý průmysl, v zemědělství se dodržovaly osevní postupy, byla potravinová soběstačnost. Lidé měli sociální jistoty, plnou zaměstnanost, byla vysoká úroveň vzdělání, plánované hospodářství, nežili jsme na dluh, nebyli bezdomovci - pracovat museli i nepřízpůsobiví.

Já jsem v té době mimo jiné opisovala pro mnohé hodně a často zdarma v samizdatu na psacím stroji a průklepových papírech literaturu, která byla pochopitelně zakázaná. Tím jsem sama hodně riskovala, ale nikdo mne v té době neudal...

Na celou rodinu jsem šila, přešívala, pletla, zavařovala ve velkém, jako většina ostatních, a hospodařila tak, že jsme si mohli dopřát se všemi dětmi občas i dovolenou.

Ano, ale nebyla svoboda.

17. listopadu 1989 jsem byla v Praze, a když jsem v pozdním odpoledni přecházela Václavským náměstím směrem k Hlavnímu nádraží na svůj spoj do místa bydliště, už jsem viděla spousty příslušníků v uniformách a takové zvláštní všeobecné napětí a později doma na menším městě se už víc dovídala hlavně z médií.

Já jsem tuto dobu velmi uvítala, byla jsem jí nadšená, moc psala a těšila se politické změně.

Tehdy můj moudrý tatínek se mne snažil v mém velikém nadšení trochu zastavit a řekl mi svým krásným horáckým nářečím:  "Každé režim má svoje klade a zápore - žádné nemuže bet úplně spravedlevé."

Já jsem něco takového nechtěla slyšet a oponovala mu - že tato změna bude určitě ta nejlepší...

V šuflíku jsem měla hodně svých deníčků, z kterých jsem vytěžila na pět publikací a ihned začala vydávat vlastním nákladem - první v roce 1992... Nezbohatla jsem na tom, ale splnila jsem si tím svůj sen už i proto, že jsem jezdila i po školách a dělala tam besedy - 10% ze zisku jsem dávala tělesně a mentálně postiženým dětem a mládeži - tím se zase dostala do mnoha různých zařízení - byla to pro mne pestrá doba a zdálo se mi, že i smysluplná...

Jenže mezitím se rozprodaly strategické podniky, zavřely se fungující továrny a místo nich se objevily "montovny." Vše se prodalo a nepatří nám už ani voda. V zemědělství jsou někde vidět prázdné kravíny, vepříny, rozpadlé drůbežárny - na polích není cukrovka, málo brambor - dovážíme nekvalitní potraviny kamiony na přetížených silnicích. Na tisících hektarech úrodné půdy stojí obrovské velkosklady, solární elektrárny.

Na jedné straně naší konzumní společnosti jsou peníze na budování soch a nových památníků, na druhé straně jsme neustále oslovování k přispění na různé sociální projekty - ano, často dávám...

Zlikvidovalo se téměř učňovské školství, nejsou řemeslníci, chybí lékaři i zdravotní sestry, ale politiků je díky převlékání kabátů zatím dost...

Pozitivum po roce 1989 - máme svobodu, můžeme podnikat, cestovat, ale také demonstrovat - můžeme klidně hanobit i vrcholové politiky a nic se nám nestane. Ale nesmíme říct něco špatného na naše protěžované nepřízpůsobivé nebo na migranty.

Z některých vesnic mizí život. Napřed nebyly hypermarkety ani supermarkety, ale obchody a hospody v každé vesničce, kde se lidé setkávali - nepotřebovali cyklostezky ani cyklochodníky ohrožující chodce.

Já už téměř 50 let žiji na menším městě, kde je přátelská atmosféra, mám dobré sousedy, velikou rodinu a jsem spokojená se svým nynějším klidným, pestrým a skromným způsobem života, který mi umožňuje cestovat i do zahraničí. A za toto jsem velmi vděčná a i za to ostatní všechno dobré - proto denně ráno si nejdříve oblékám úsměv a  "Děkuji za každý nový den prožitý ve zdraví..."

Děkuji i za to, že už mám nyní ve svém věku čas se častěji zastavit a v tichu se podívat kolem sebe. Uvědomuji si, jak je život úžasný, že mohu být sama sebou a určovat si směr, kterým kráčím i kam nakonec dojdu. Ale také musím přiznat, že mnohé věci, které jsem dříve napsala a vydala, bych dnes už napsala určitě jinak.

Na úplný závěr se moc a moc omlouvám svému pracovitému, poctivému a předvídavému tatínkovi už jen do nebeských výšin. Ano, tatínku, měl jsi ve všem pravdu - Demokracie je chaos.

Aby každá společnost dobře fungovala, měla by přece dodržovat ten nejzákladnější mravní kodex - od mravní výchovy dětí, úcty ke stáří, k ochraně přírody, poctivosti, ne korupci - prostě jen všechno pozitivní.

Soutěž - Mých 30 let
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Omlouvám se - opravuji slovíčko "nezapomněla"
Marie Ženatová
Všem Vám ze srdce děkuji za dobrá slova. Pro Marii F. - mnohé naše podniky dodávaly kvalitní zboží nejen na východ, ale i hodně na západ - tím naše země získávala nemalé zisky, nebyla zadlužená... Dnes naopak jde mnoho zisků z výroby a z obchodů hlavně do ciziny a často i do "daňových rájů..." Pro Jitku H. V roce 1989 jsem doufala, že navážeme na ideály obrodného procestu - že bude svoboda tisku, drobného podnikání, ale že velké podniky zůstanou státu - mnoho lidí bylo idealisty... Jenže nastala změna režimu do tržního kapitalismu, který často nedodržuje ani vlastní pravidla. Za uplynulých 30 let se toho třeba ani moc nepostavilo, spíš se jen zatepluje to, co bylo postaveno. A silnice...? Ty se po každé zimě hlavně jen "dolepují..." Takže jsem toho moc nazapomněla - ale jak jsem napsala - Každý režim má svoje klady a zápory. Moc chci věřit tomu, že toho lepšího bude třeba v budoucnu víc...
Marie Faldynová
Podle toho, co já vím, se všechno kvalitnější zboží vyvezlo do Ruska, takže nám bylo tak nějak k ničemu. V továrně, kde jsem pracovala, jsem hodně rychle přišla o iluze že se dá něco zlepšit a pak už jsem jen přežívala. Po tom se nám snad stýskat nemůže.
Rostislav Mraček
Jsem rád, že jsem se do Vašeho příspěvku začetl!
Zdenka Soukupová
Cítím to také tak, ale takhle krásně a jednoduše bych situaci popsat nedovedla. Moc hezké., pravdivé.
Soňa Prachfeldová
Maruško líbí se mi popsání Tvých 30 let, udelala jsi i moc pro druhé. Vždy zasnu, kolik je v nás síly, kterou i předáváme dal, jen o tom nemluvíme. Nikdy nebude nic ideální, jen věřme, že naše mladi půjde tím nejlepším směrem.
Anna Čípová
Maruško, tvé hodnocení se mi líbí. Škoda, že vymizela úcta a politika rozděluje společnost.
Hana Rypáčková
Nic není černé nebo bílé.. Svoboda není bezpečná , divoká zvířata by mohla domácím mazlíčkům vyprávět...
Zuzana Pivcová
Myslím, Maruško, že to je velmi nestranné pojetí a od člověka, jako jsi Ty, bych ani nic jiného nečekala. Díky.
Dana Puchalská
Zajímavé shrnutí uplynulých 30 let.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.