Častý sen pro mladé, ale problém pro seniory - to je život na vesnici

Pokud člověk nevyrostl na vesnici anebo ji pamatuje z dob OBYČEJNÝCH sousedských vztahů, je vesnice úžasný azyl pro duši , ale pak nastává ALE: 1) mnohde doprava, 2)vzdálenost k lékařům, kteří prakticky kromě trvale ležících pacientů nevykonávají návštěvy, 3) takřka nulová kultura nebo diskotéka pro mladé,4) kde nejsou tzv."večerky", nulová možnost nákupu,5) sednout si na někde na kávu je nemožné , 6) i ty nejlépe vychovaní děti jsou přetížené a většinou daleko , atd. atd. Pak podle mé osobní zkušenosti mi vychází, že i ten nový dům s bazénem je reálně obyvatelný od května do září. Je mi líto!

Život na vesnici má své přednosti i zápory. Dokud je člověk soběstačný, tak je také více fit - je více v přírodě, má více aktivit, př. zahrada, dlouhé vycházky do přírody, bližší soužití lidí , větší bezpečí před různými živly. Auto je nutností i zábavou, dojet si kam potřebujeme a chceme. U nás se rozšiřují sociální služby od pověřené ,obce pro osamělé, nemocné seniory, počovatelka velký nákup, odveze seniora k lékaři, vezme prádlo do pečováku k vyprání, senior na tyhle služby dostane příspěvek, takže se blýská na lepší časy i v těch malých vesničkách. A také jednotlivé obce pořádají slavnosti, poutě, různé jiné kulturní a sportovní akce a ti občané se jedou podívat vzájemně do okolních obcí. Starostové zase vidí novinky, co se kde děláa třeba mohou i trochu opisovat. Prostě není to anonymní život , jako na velkém městě.

Vesnice je klidnější místo, nemusí se člověk bát vylézt ven, ale musí být podmínky jinak je to v háji, obecně k sobě měli lidi dřív blíž, věřím, že to může být pro někoho velice těžké, paní má věk a to už není pro mladé lidi přínos.

Před čtyřiceti lety jsme se s manželem odstěhovali z Brna do obce pod horami. Manžel sice před 25 lety zemřel, ale já bych neměnila tuto obec zpět za Brno v žádném případě. Do malého města to mám autobusem tři zastávky, dnes za 4,-- Kč, nebo autem, když jedu na větší nákup. I když nemusím, v obci jsou tři obchody s potravinami a drogerií. Ve městě mohu nakupovat ve čtyřech větších marketech, ve třech řeznictvích a v obchodech s oblečením a obuví. Ve městě existuje sdružení seniorů, které je zapojeno do U3V. Je tady krásná příroda, čistý vzduch. Můj pohled z okna na panorama pohoří, něco nádherného. V obci jsou lidé mladí, mladší i nejmladší, staří, starší i nejstarší. Máme tady praktického lékaře, máme zubního lékaře. V blízkém městečku je nemocnice, jsou tam odborní lékaři. Naše obec pořádá pro seniory poznávací zájezdy, různá setkání např. u cimbálové muziky. Máme knihovnu, která obsahuje několik tisíc titulů a obec nakupuje knižní novinky. I tak existují škarohlídi, kterým toto všechno nevyhovuje a neustále nadávají a stěžují si.

Petr Musil-Dobrý den,s článkem musím plně souhlasit.Dnešní život na vesnici,není nic moc.Bez auta se neobejdete,nic nefunguje,obchody zrušeny,hostince zrušeny,všude daleko,lidé se pomalu neznají a hodnoty co dřív byly jsou pryč.Nefunguje nic,tak jako dřív.Myslím,že je to obraz celé společnosti,tím nechci házet všechny do jednoho pitle.Mladí lidi utekli za prací a lepším životem a na vesnici se jen přežívá.Je to důsledek od 90let a kde jsme po 30 letech,to at´si každý posoudí sám.Ti co nemají na dnešní ceny nemovitostí,musí žít na vesnicích,protože jinou volbu nemají.Lékaři také nechtějí ordinovat na vesnicích a asi proč?Ano vím,jsou i vesnice kde to funguje,ale je to o lidech a poloze místa vesnice.Nejsem důchodce starobní,ale invalidní,jsem mladý,ale život na vesnici ,kde žiji je přesně takový,jak je v článku-takže o ničem.Hezký den přeji všem.

Bydlím celý život na vesnici s dobrým spojením do dvou větších měst. Máme lékaře, zubaře, slušně zásobovaný obchod, velmi dobrou hospodu, z několika zdrojů vozí seniorům docela dobré obědy, a nijak drahé, funguje tu klub důchodců.... Že se lidé mezi sebou moc nebaví, je často i věcí některých seniorů, kteří jsou občas nevrlí a na mladé se koukají přes prsty. Celá naše společnost spěje k většímu odloučení a ani ve městě to nebývá lepší, naopak, senioři se často z bytu ani nehnou. Bohužel domovů pro seniory a služeb, které by mohli senioři v tomto směru využívat, je strašně málo.

Moje známá žije v malé obci vzdálené do Rokycan cca 15 km. V obci je jen hospoda, chybí obchod či lékař. Naštěstí má auto a tak jezdí nakupovat do města. Vždy sebou vezme dvě či tři známé z vesnice. Tak si vzájemně pomáhají a navštěvují. Nechce ale do města, protože miluje práci na zahrádce. Život na vesnici má své klady ale i zápory a tak je tomu i ve městě. Já žiji jako na vesnici, ale do centra města to mám pár stanic MHD.

Článek je vyčerpávající, zajímavý, ale myslím si, že chybí cca 10 procent, ve kterých by byla vyjmenována pozitiva vesnice pro seniory. Život na vesnici znám velmi dobře, ale od 23 let jsem tam byla pouze o víkendech. Kdybych mohla vše na světě ovlivnit, chtěla bych žít se svými nejbližšími na pěkném malém městě, kde jsou veškeré služby. Naše sídliště se tomu tak trochu podobá, i když namísto rodinných domků vidím panelové domy. Já osobně tady nemám se vztahy problém, horší to pro mne bylo právě na vesnici.

Z článku jsem nabyl dojmu, že život na vsi není příjemný. Jistě to tak u někoho může být, ale ne pro všechny, a ne všude. I na vesnicích se lze setkat s příjemnými aktivitami kulturními, sportovními, společenskými, stojíme-li o to jsou i vztahy mezi generacemi uspokojivé. Vyjdete ze dveří a už můžete prohodit slovo s kolemjdoucími. Z mnohých obcí se dá dojet i veřejnou dopravou do divadla, na koncert, bazén. Je možné si vyjít do polí, k řece, rybníku, do lesa či do hor, záleží, co je nablízku. Nestačíte-li obhospodařovat zahradu, určitě se najde soused, který alespoň trávu pokosí. Nepopírám, že někdo se necítí komfortně, ale to je možné i ve městech.

Ve dvaceti letech jsem odešla z Prahy a nelituji. Z rámusu veřejné dopravy jsem brzo nervozní a trocha nepohodlí na malém městě mi nevadí. Zatím zvládám cesty vlakem a autobusem a dojdu i do lesa. Se vztahy mezi lidmi podle mne nejvíc zamávala televize. Každý si vybere co ho zajímá a bez druhých se obejde, nebo si to aspoň myslí.