Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta

Zapomněla jsem napsat, že mě to potkalo v sedmdesáti devíti letech. ♥

Každý podle svých možností a schopností. Bohužel z okolí vím , že manžel nechtěl ženu za volant pustit, pak už se později v tom provozu ženy bály a řidičák jim byl nanic. Považuji na vesnici auto za nutnost, vozila jsem děti do města do školky, nyní malého vnuka, když je zapotřebí a ani pracovně bych bez něj nemohla dělat, co jsem dělala. jsem šťastná, že se dokážu všude dopravit a jelikož řídím již opravdu spoustu let, musím říct, že provoz na sílnicích je čím dál tím víc náročnější a nebezpečnější, takže kdo nezačal jezdit zamlada, ve stáří už by těžko zvládal.

Auto i řidičský průkaz jsou vám houby platné, když vás zradí zdraví. A to se dá ve vyšším věku očekávat. A tak jezdím na nákupy, k lékařům a na srazy s kamarádkami, vlakem, autobusem, tramvají, metrem. Můžu pozorovat krajinu, nebo spolucestující a nechvěju se strachem kdo do mně kde narazí, kdo mi nedá přednost, nebo kdo za mnou nedobrzdí. ♥

Ale no tak nedělejme ze seniorek takové chudáky, já auto nemám a nepotřebuji ho, hromadná doprava vždy nějaká jezdí a i nákup si můžu nechat doručit. A není pravda, že mladí se bez auta neobejdou pro generaci singles 20 a víc není už auto prioritou.

Také se divím Jitce, že se diví. Mezi mými vrtevnicemi je spousta těch, kdo nemají řidičák nebo byly svými muži od volantu velmi brzy odstaveny , přesně jak je to popsáno v článku. Bydlím na vesnici a jsem velmi ráda , že mne před pár lety můj později zemřelý manžel přiměl k tomu, abych si řidičák obnovila. Protože u nás na vesnici Senior taxi nefunguje. To máte výhody jsem vy ve městech, zrovna tak jako městskou dopravu a obchody na každém rohu. Takže, prosím, než někdo vyslovíte nad někým soud, zamyslete se nad tím, že ne všichni máme stejné možnosti.

Auto stojí před domem a když manželovi bylo špatně, museli jsme zavolat sanitku. Já řidičák nemám ani jsem si ho nikdy udělat nechtěla. Vím, že na "to" prostě nemám a na silnici bych působila jen zmatky. Každý nemůže umět všechno.

Já se nikdy nechtěla naučit řídit. Tvrdila jsem a vyšlo mi to, že si vždy najdu pouze chlapce s autem. Autoškola byl pro mně horší zážitek než návštěva zubní pohotovosti ve "Vladislavce". Teď už se k tomu neodhodlám, nejsem kaskadérka a šílenec. Ale vím, že se dá za celkem slušný peníz objednat taxi pro starší osoby a nemusí to být jen ženy. Kamarádka si po 25 letech udělala dodatečné zkoušky v autoškole. Její manžel zemřela jí zbyla starší škodovka. Pravda první jízdu pak prožila málem s horečkou, ale teď jezdí jako dřív.

Auto máme a nikdy jsem se k řízení nehrnula i když ve 13 jsem jezdila na tátově motorce na černo.Když jsem si chtěla před lety udělat řidičák,muž mi řekl zbytečně.Všude,kde budeš potřebovat tě dovezu.Situace se změnila v tom,když někam potřebuji jet,muž mi řekne všude jezdí autobusy,vlaky,či letadlo.Tak jsem odkázána pouze na sebe a veřejné dopravní prostředky .Jinak mi dobře slouží obyčejné kolo na nákup i za mými zálibami přírodou.

Mě baví, jak téměř každý ví, co by měl, nebo neměl ten druhý a nedivím se už vůbec ničemu. Faktem ale je, že je snadnější a pohodlnější, když se člověk veze, když se má na koho spolehnout. I když na druhou stranu, dva řidiči v jednom autě, obzvláště, je-li jeden z nich začátečník, to také není žádný med :-) Považuji se za normální řidičku, začátečník nejsem a musím přiznat, co manžel po padesáti letech, ze zdravotních důvodů, nemá sedm let oprávnění k řízení motorového vozidla, tak v autě to občas docela slušně "jiskří" :-) Naštěstí, ve smyslu článku, nejsem na nikom závislá.

Řidičský průkaz jsem nikdy neměla, nechtěla jsem. Měla jsem vždy intuici, že jezdit nemám. Proto mi to neschází ani teď. Situací, kdy bych potřebovala někam dovézt autem, je opravdu málo. A vždy se našel někdo dobrý, kdo dovezl. Například do Týna se sestrou a tehdy ještě třemi přenoskami s kočkami. Pro zájemce nabízím svůj někdejší příspěvek zde. Jmenuje se: Sorry, já jezdit neumím.