Foto: autorka

Teplice v mých vzpomínkách

23. 11. 2019

Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.3 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 25.11.2019 15:17

Jani nádherné vzpomínání i s perfektni znalostí minulých i současných Teplic.

Hana Rypáčková 24.11.2019 16:43

Můj kamarád je zrovna v Teplicích na rodinném srazu . Teplice jsou hezké i okolní příroda ...

Marie Měchurová 24.11.2019 11:13

Děkuju za článek. V Teplicích jsem byla jednou, když jsme omylem v Děčíně nastoupili do špatného rychlíku. Náměstí se nám líbilo a v cukrárně měli dobrou kávu.

Jana Hošková 23.11.2019 18:47

Lubomíre, možná jsme se v Teplicích skutečně potkávali :-)). Jsem s vámi za jedno v tom, že historické jádro prodělalo jednu z nejošklivějších modernizací. Ještě dnes mám v živé paměti ty "hrozné demolice", kdy to v Teplicích vypadalo málem jak za války po bombardování...mám velice smíšené pocity, co se týče přestavby. Nejsem samozřejmě žádný odborník a chápu, že některé čtvrti nebylo asi možno zachovat...třeba zrovna ty staré domy v Trnovanech - vím, o čem mluvím, v jednom z nich žili mí příbuzní, takže jsem to tam viděla i zevnitř. Moje rodné město se změnilo, ale já si vůbec nejsem jista, jestli k lepšímu. Něco rozhodně ano, něco rozhodně ne. Každopádně to chápu jako vy - bylo to velice, velice necitlivé ze stran tehdejších architektů...

Jitka Hašková 23.11.2019 14:49

Moc zajímavá vzpomínka na Teplice. Moc je neznám, byla jsem tam jenom jednou na víkend.

Lubomír Müller 23.11.2019 11:35

Paní Jano, krásné povídání, které mne vrátilo do města, jež bylo nějakou dobu také "mé". Žil jsem v Teplicích od roku 1959 do 1976, vychodil automobilní průmyslovku, pak konzervatoř a pak utekl na Moravu. Možná jsme se v Teplicích i potkávali, nevědouce o sobě - samozřejmě. Dalo by se vzpomínat. Škoda, že historické jádro města prodělalo v 70. letech jednu z nejošklivějších modernizací, stejně jako okrajové čtvrti, třeba Trnovany. A nejen termální koupaliště, ale i lázeňské termální domy pohltila demolice. Ale jsou tu stále místa, kde se duše dětská najde a ráda zavzpomíná. Díky.

Dana Puchalská 23.11.2019 10:46

Jano, v Teplicích jsem byla asi dvakrát, když jsem byla ještě mladá a svobodná. A to je už hodně dlouho. Můj otec tam jezdil do lázní. Pamatuji se hlavně na pravřídlo. Moc pěkný článek a krásné fotografie. Děkuji,oživila jsem si vzpomínky.

Zuzana Pivcová 23.11.2019 09:10

Moc hezká vzpomínka. Oceňuji, že s výjimkou několika historických informací o zámku je to všechno "prožité". Kdybych měla takto vzpomínat na naši Lomnici nad Popelkou, už bych měla vzpomínky omezené a místy bych marně hledala názvy. Díky!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha