Příběh na 50 slov: Dědečkův slavný kolega

25. 11. 2019

Můj dědeček pracoval řadu let jako řidič u Dopravních podniků Praha. Jezdil s červeným vozem na opravu trolejí – říkal mu šibenice. Jednu dobu jezdil spolu s ním a hlavním elektrikářem Karel Gott, který byl v učení. Dědeček si stěžoval, že pokaždé, když zastavili, aby opravili trolej, Karel Gott si zpíval.

Foto: autentické, z alba prarodičů

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.4 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 28.11.2019 18:24

To jsou náhody, pěkná vzpomínka.

Jana Šenbergerová 26.11.2019 19:42

Tu pěknou vzpomínku i fotku ti tak trochu závidím. Mně po dědečkovi zbyla jen ta identifikační z osvětimského koncentračního tábora.

Marie Seitlová 26.11.2019 07:55

Zajímavé

Věra Ježková 26.11.2019 07:05

Děkuji. Mám radost, že vás dědečkův příběh i s fotkou zaujal. Pamatuji si, že děda mne občas v šibenici vozil.

Jan Zelenka 26.11.2019 01:58

Moc pěkný a zajímavý příběh. Já už jsem, jako mnozí jiní zde, zažil tuto "šibenici" už trochu novější. Možná, když pořádně zašátráš v archivu, tak tam ještě něco pěkného a zajímavého najdeš, co nás bude zajímat. Víš přece, že mám retro rád.

Hana Rypáčková 25.11.2019 18:44

Bezva...

Alena Vávrová 25.11.2019 17:37

No, vida! :-))

Eva Mužíková 25.11.2019 17:08

No super informace Věrko.

Jitka Hašková 25.11.2019 12:51

Úžasný příběh.

Zuzana Pivcová 25.11.2019 11:06

Minipříběh víc než zajímavý, tahle součást Gottova učení snad ani nikde neproběhla, i když hlavní postavou je zde Tvůj dědeček. Díky!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Dušičkový den

Mám jako mnozí z vás hodně rodinných příslušníků i známých, kteří už jsou na věčnosti. Proto celý…

Marie Ženatová

Anděli, přeji si...

Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí chci vidět, slyšet, ohmatat si, cítit, ochutnat. Jakmile na mě někdo vybalí čakry, mantry, meditace, duchovní síly a podobné cesty, kanály, směry, vyslechnu, ale nezapojím se.

Jana Vargová

Dopis: Vyznání

Píši ti dopis, který nikdy nepošlu a který nikdy nebudeš číst. Neptej se, proč tohle vyznání patří…

Jana Tesařová

Taneční a můj první polibek

Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se těšila do tanečních. Přiznávám ale bez mučení, prožívala jsem součastně i určité obavy. Jelikož byla moje maminka vdova, penězi jsme příliš neoplývali a já jsem se obávala, zda maminka vůbec finační stránku zvládne a do kurzu mne přihlásí.

Ludmila Kučmerčíková,Ing.