FOTO: autorka

Fotoreportáž o soutěži, koncertování a rozsvěcení

4. 12. 2019

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 4.12.2019 20:23

A tak to má být! Krásný advent!

Dana Kolářová 4.12.2019 19:07

Soňo, díky a Tobě i rodině Šťastné a veselé...

Hana Nováková 4.12.2019 18:52

Soni, miluji tyto adventní a vánoční akce. Je z nich cítit určitá nostalgie a tajemno a to mě bere. Ta u vás podle fotek musela být úžasná. Je třeba poděkovat všem, kteří pro nás tu atmosféru vytvoří a zpestří advent či vánoční svátky. Vy jistě patříte mezi ně a tak dík posílám zvláště i Vám. Hezký advent a pohodové vánoční svátky.

Dana Puchalská 4.12.2019 16:05

Moc pěkná akce.

Jitka Hašková 4.12.2019 13:45

Moc hezká akce, dobře, že jsi si ji užila.

Soňa Prachfeldová 4.12.2019 12:50

Žebříky jsem si koupila a cukroví se mi teď láme , je to o atmosce, my horší pečárky to máme pro radost. A to na pečené co zbylo mají naši uklízeči z úřadu prace ke kafi :-)

Věra Ježková 4.12.2019 12:42

Soňo, to musela být moc hezká akce. Stupně vítězů nejsou důležité. Hlavně, že jsi měla ze soutěže radost. Psí výstavy by mě taky bavily víc. Přeji ti hezký advent.

Mirek Hahn 4.12.2019 12:30

Mě se líbí vánoční žebříky malých hasičů :-)

Zuzana Pivcová 4.12.2019 11:11

Moc hezký a milý zážitek, a ta soutěž v pečení cukroví zase nebyla až tak moc důležitá, viď, Soňo?

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová