Část jedné, již starší básně
Okna do zahrady
část
I
Tak jako všechny zvony světa
Tak bije srdce, které očekává
Ulicí hledám svoje mladá léta
V tichu staletí
Ve stínu stromů
Nad městem vychází večerní záře
Ulicí proudí netečné davy
Mám zvláštní zálibu pročítat tváře
Co večer sedají na Kampu pod kaštany
Jako by sedaly na písek pod palmami
Je to stesk? Beznaděj?
Anebo marný sen?
Marný jak hvězda je, co vyšla nad Betlém
Marný jak volání po lidské svobodě
Marný jak Modrý květ, jenž ušel po vodě
Marný jak vlna je, co běží do dálky
Jak voják poslední, když kráčí do války
A život běží dál
Na Kampě
Pod Petřínem
Jsou srdce milenců
Opitá sladkým vínem
Milenců, co se procházejí v snách
Hledajíce svůj osud ve hvězdách
II
Po řece Vltavě nám odplouvají léta
A já jdu daleko
Až k Modrým ostrovům
Jak asi zněla by poslední věta?
Dejte mi plášť a hůl
A do uzlíčku štěstí
A dobrý vítr do plachet
Dejte mi víru
A já popluji
Na Modré ostrovy
Kde kotví lodi dětství
III
Možná, že bloudil jsem
Možná, že zapomněl
Možná, že trochu ztěžk mi krok
Kolem se střídá s rokem rok
Až místo brány vytouženého ráje
Stanul jsem tam, kde Chárón převáží
Na tváři smích
A v srdci žal básníka Máje
Podej mi napít z řeky Léthé
Jen jednou
Naposled
Ještě jsou lidé
Kteří potřebují pít
