Okradli je šmejdi, nebo je šikanovali. Senioři často o těchto případech mlčí

Zase jednou s Vámi, Olgo, souhlasím. Tiše doufám, že se tato situace jednou zlomí. Ale toho se už asi nedožiju...

A co chcete, když společnost je nastavená na mládí, krásu, úspěch a výkonnost.

Je to pravdivý článek.

Nevím proč, ale také bych se cítila jako neschopná, stará, nemožná a kdovíco ještě. Musela bych to vstřebat a pak za dlouhou dobu bych na to pohlížela střízlivým okem. Tak si to teď myslím. A mohu být ráda, že se mně zatím nic takového nestalo.

Víte, když mě před 15 lety na Zlatou neděli k večeru přepadl neznámý chlap, zmlátil a okradl, tak můj nejsilnější pocit (kromě šoku) byl také stud, že jsem se nebránila a byla bezmocně na zemi. Taky jsem to nikde moc nevykládala. A to mi bylo 55.

Když si mladík zlomí nohu řekne se "No jo přepálil to na lyžích, nebo mu do cesty vjel nějaký dement", když si stařík zlomí nohu řekne se "Je starý, nemocný nic nevydrží".

Za to, že mě někdo povalí na ulici a okrade, nemůžu. Za to, že jsem podepsala nevýhodnou smlouvu, můžu. V obou případech bych se k tomu ale přiznala. Zaujalo mě, že pokud udělají blbost mladí, je to v pořádku. Nemělo by to být naopak (pokud už vůbec budeme případy takto hodnotit)? Ovšem naivitu mnoha seniorů, kteří se nechali napálit, často nechápu.