Rodinné návštěvy o vánočních svátcích. Radost nebo povinnost?

Když jde o vynucenou povinnost, že k těm rodičům prostě musíme /lépe, kdyby mladí a staří byli zvlášť, než aby to bylo takzvaně z musu/, když jde om jednostrannou záležitost /pokaždé se rodina schází na jednom stejném místě - proč se neprostřídat, aby si to užily i jiné hospodyně/, to si myslím, že je lepší si sama v klidu nakoupit, pustit si pohádku v hezky uklizeném bytě, dát si k večeři něco dobrého. Můžu vzpomínat na ty, které bych ráda viděla, a už to nejde. Můžu si užívat ten klid a mír v sobě. Být vděčná za svůj domov, za to, že nejdu do práce a vědět, že po Vánocích tam půdu odpočatá.....

Rodina je důležitá, ale používat právě o svátky slova musím tyto dny zrovna láskou nepodpoří. Chci-li s někým být, tak je to slovo mohu a čas pro druhé je ten největší dar, ten žádná hromada dárků nenahradí. Mělo by ale jít o čas s láskou věnovaný.

Jsem upřímně ráda, že vánoční šílenství co se týče povinných návštěv už máme za sebou. Pokaždé jsme z toho byli vyloženě zničení a teď si svátky užíváme v klidu.

Scházíme se a navštěvujeme hlavně v Adventu. Teď volala dcera, že zajedou v neděli a k synovi mne vnuk doveze a odveze 27. Je to čím dál klidnější a vyhovuje mě to. Ty obr nájezdy bych asi nezvládla...

Obě děti máme trochu z ruky a necháváme vyloženě na nich, kdy přijedou. My jsme doma, takže žádný problém. To víte, že bych je chtěla mít doma všechny najednou, ale do bytu bychom se neposkládali. Tak se musíme domluvit předem. Já bych si přála, alespoň jednou zažít vánoce někde na chatě, plno sněhu a bez možnosti připojení. Ale nevím, jestli bychom to přežili :-)

Já trávím vánoce sama. Moje dcery nemají čas ani o vánocích a já tam bohužel jet nemůžu. Přeji všem, ať si vánoce v rodinném kruhu hodně užijí.

Nejsem slavící typ a ani příbuzenstvo se tak nechová, přesto se setkáváme, nikoli však pokaždé. Jestliže za sestrou jedu na Dušičky, už nevykonám návštěvu na Vánoce. Dříve jsem očekávala, že by mne podruhé mohla sestra s manželem také navštívit, ale to se jim moc nechtělo. Dneska, když už jsem vdova, neočekávám žádnou změnu. Ale ráda je vidím, ať na Vánoce nebo jindy.

Na Vánoce je nás vždy plný dům a to mám ráda.Jsme jednoduše "slavící rodina" :-)

V rodině mého přítele pokračuje tradice, kterou zavedla jeho žena. 26. 12. se všichni schází u něj doma, nebo u jednoho z jejích dvou bratrů. Je to asi 25 lidí, včetně malých dětí. Setkání bývají příjemná, ale přibližně po dvou hodinách vždy zatoužím po klidu a tichu.