Foto: autorka

Pocity - sváteční

30. 12. 2019

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Drob 7.1.2020 19:51

Moc se mi vaše Pocity líbí, pokračujte prosím. Včera jsem je konečně dočetla všechny a nemohla jsem se odtrhnout. Nevím, proč je nevidím na blogu, tak jsem si je našla na vašem profilu. Letos je snad budu číst hned při zveřejnění.

Jana Šenbergerová 5.1.2020 19:34

:-) Ať se vám daří i letošní příběhy psát stejně čtivě jako ty loňské. :-)

Soňa Prachfeldová 2.1.2020 19:46

Myslím, že by to ještě neměl být konec , moc hezké paní Vladislavo.

Vladislava Dejmková 31.12.2019 12:27

Děkuji všem, kteří tyto příběhy pod společným názvem Pocity četli. Předpokládám, že bych v nich příští rok mohla volně pokračovat. Vzhledem k tomu, že všechni mí známí tyto příběhy nazývají podle jména hlavní postavy, bude společný názvem Marta.

Dana Puchalská 31.12.2019 10:01

Celý Martin příběh byl moc krásný. Děkuji za něj. A přeji hezký rok 2020.

Vladislava Dejmková 31.12.2019 05:22

Letos určitě už nic nenapíšu...:-D

Zuzana Pivcová 30.12.2019 18:53

Jestli to je konec, tak děkuji, že to tak dobře dopadlo. :-D

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová