Pod podobným názvem jsem vás v září informovala o této možnosti. Ráda bych vám prozradila, jak tato akce dopadla.
21.prosince ráno nastoupili bohumínští senioři do autobusu .Cestou jsme přibrali zájemce z Rožnova pod Radhoštěm, pak v Olomouci seniory z Jeseníku a společně se těšili na to, co nás v příštích dnech bude čekat. Na místě nás už očekávali senioři z Prahy.
Po ubytování, uvítání a slavnostní večeři nás čekalo milé překvapení. Přišla nám zahrát dudácká kapela. Z nás spadla cestovní únava a rádi jsme se k dudákům přidali společným zpěvem. Byl to opravdu velice hezký večer.
Druhý den - 22.12. - byl cestovatelský. Dopoledne jsme zamířili na prohlídku vánočních trhů v Norimberku. Hezky vyzdobené, svařákem provoněné náměstí pod hradem jsme si se zájmem prohlédli. I když trošku poprchávalo, pršelo nám vlastně štěstí. V pohodě jsme se vrátili večer zpět, abychom se mohli těšit na další den.
23.12. jsme ráno zamíříli na zámek Zbiroh. Ten leží v krásné krajině křivoklátských lesů Byl to původně první český šlechtický hrad ze 12.století. Časem byl přestavěn na novorenesanční zámek. Je rovněž nazývám zámkem tří císařů. Všechny nás velice okouzlil. V průvodci zámku bylo poznat,,že touto prací opravdu žije. Velice fundovaně vyprávěl i odpovídal na jakékoliv otázky. A my byli spokojeni.
Odpoledne někteří zůstali v hotelu, jiní odjeli na vánoční trhy do Plzně. A měli možnost trhy srovnávat. Tady jsme se ujistili, že platí „jiný kraj, jiný mrav“.
24.12 byl dnem svátečním. Dopoledne jsme zdobili napečené perníčky a dozdobovali vánoční stromeček. Mnozí si prošli malebné městečko, jiní se těšili na pohádky v televizi. Vánoční oběd se skládal z husté česnekové polévky a čočky na husto s vejcem a okurkou, abychom prý viděli zlaté prasátko.
Večer při vstupu do jídelny jsme byli velice mile překvapení. Nádherně slavnostně přichystané stoly, puštěné koledy, rozsvícený stromeček a zapálené svíčky na stolech. To vše přivodilo opravdovou slavnostní atmosféru. K večeři jsme dostali hustou rybí polévku, bramborový salát a na výběr řízek z kapra nebo vepře. Nechyběl ani moučník. Rozdali jsme si malé dárečky, zavzpomínali, popovídali si. A tím večer neskončil.
Kdo nebyl unavený, ospalý a měl zájem, mohl nastoupit do autobusu. Tím nás pan vedoucí odvezl do kostela Povýšení Panny Marie v Rožmitále pod Třemšínem. Plný kostel lidí z blízkého i dalekého okolí s úctou poslouchal ČESKOU MŠI VÁNOČNÍ "Hej, mistře…“ Jakuba Jana Ryby z roku 1796. Byla určená pro sóla, smíšený sbor, varhany a orchestr. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, plný zvláštního svátečního kouzla.
Když jsme se o půlnoci vrátili do našeho hotelu, nikdo se necítil unavený, zklamaný či otrávený. Každý zářil štěstím. A za tuto pomyslnou třešničku na dortu jsme panu vedoucímu velice děkovali.
Další den byl zcela odpočinkový. Měli jsme si o čem povídat a plánovat další společné zajímavé akce.
Když jsme 26.12. odjížděli domů, celkem jsme litovali, že pobyt netrval déle.
