Vzpomínka na letní setkání

9. 1. 2020

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 17.1.2020 18:04

Děkuji za vaše komentáře

Hana Rypáčková 12.1.2020 08:57

Ano, taky mě to chytlo u srdce. l v naší rodině emigrant už od padesátých let, se nemohl účastnit pohřbu rodičů, ale i po revoluci se ve vysokém stáří stále bál vrátit, nevěřil. Dnes si mladí cestují a zase nevěří, jak to bylo. Do Kanady na raft.... Upřímnou soustrast.

Soňa Prachfeldová 11.1.2020 08:31

Ach Haničko rozplakala jsi mě, nádherně jsi vylíčila život svého kamaráda. I můj strýc zůstal kdysi v Německu, nesměl sem, ani když mu mamka umírala /moje zlatá babička/.

Eva Mužíková 10.1.2020 18:43

Smutné vzpomínání............

Marta Nosková 10.1.2020 17:02

Tak si tady tiše pláču, trochu podobný příběh se stal i v naší rodině. Hezky napsané, Hani. Děkuji.

Helenka Vambleki 10.1.2020 14:15

Taky tady bulím jak želva, je to moc smutné a kolik takových případů a příběhů u nás bylo.Moc Ti přeji tu radost ze setkání po tolika desítkách let. Asi cítil konec a chtěl se rozloučit nejen s rodinou, ale také se všemi přáteli.

Zdenka Soukupová 10.1.2020 13:36

I když smutný, moc krásný příběh. Poplakala jsem si.

Alena Vávrová 9.1.2020 22:25

Krásná, ale smutná vzpomínka, Hani.

Danka Rotyková 9.1.2020 20:54

Krásný a zároveň dojemný příběh. Jsem ráda, že nemusím žít v cizině, moc těžce bych to snášela.

Dana Puchalská 9.1.2020 18:17

HANKO. Když jsem si celý příběh přečetla, tak jsem si musela dát chvíli pauzu. A vzpomněla jsem si na pár přátel, které potkal podobný osud. Jsem ráda že se nic takového už neděje.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha