Foto: autorka

To nevymyslíš

25. 1. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 25.1.2020 15:35

To je tedy horor! :-) Příště, Věro, nohama k oknu!

Dana Puchalská 25.1.2020 14:53

Věrko, to nebylo stolování, to byly přímo m a n é v r y. A s krvavým zakončením. Ano to nevymyslíš. Nejsem škodolibá, ale pěkně jsem se pochechtávala. P. S. Já zase jím nevávbné chuťovky přímo pod puštěnou digestoří.

Naděžda Špásová 25.1.2020 13:48

Věrko, někdy se přílišná ohleduplnost nemusí vyplatit. Mám makrelu taky ráda a fakt se mi nezdá, že by byla tak cítit. Můj romadúr, který mám ve sklenici smrdí víc. Hlavně, že sis neublížila a makrelu jsi si vychutnala. Ale na druhou stranu jsem se pobavila, nevadí, viď. (✷‿✷)

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová