Foto: autorka, vítězný dort

Priessnitzův dortík

30. 1. 2020

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 30.1.2020 17:13

Takovému sladkému pokušení nelze odolat. Pěkně zdokumentováno.

Naděžda Špásová 30.1.2020 16:03

No to je krása. To by se mi taky líbilo, jen nejím perník, ale určitě by se našlo něco jiného. Po té pauze jsi se hezky rozepsala. (ʘᴗʘ✿)

Zdenka Soukupová 30.1.2020 15:41

Nádhera! Ty krásné krajkové perníčky se mi moc líbí. A nápadité dorty taky. Elen, máte tam moc šikovné studenty.

Hana Polednová 30.1.2020 14:45

Elen, skvělá akce a obdivuji práci mladých cukrářů. Moc hezké.

Elena Valeriánová 30.1.2020 14:39

Maruško, byli jsme tam se Zdenkou spolu. A domluvily se, že vám o akci napíšu já.

Marie Novotná 30.1.2020 14:31

Mňam.Určitě by mi to chutnalo.Vím,že Zdena už na takové akci byla a fotila.Určitě to byla dobrota a vy si to užily.Díky za článek a foto.

Dana Puchalská 30.1.2020 12:48

Ano, krásně nazdobené jak dorty tak i perníčky.

Anna Potůčková 30.1.2020 12:41

Tak to je nádhera, jak to krásně cukráři umí nazdobit. Nejen že by ústa jedla ale také oči! Díky za článek, pokochala jsem se!

Věra Ježková 30.1.2020 12:08

Elenko, krásné. Ale tlačenku nejím a ze sladkého jednoznačně preferuji hořkou čokoládu.

Jana Kollinová 30.1.2020 12:01

Sladké mámení. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová