Foto: autorka

Každý den s úsměvem

4. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 21.2.2020 13:39

Vtipné fotky. Pobavily.

Marie Bartošová 10.2.2020 19:31

Jo !!!

Hana Šimková 6.2.2020 09:06

Je mi z toho po ránu pravdu veselo. Moc hezké, asi se začnu dívat kolem sebe také pozorněji. Mám s vašimi fotkami krásnější ráno.

Zdenka Soukupová 5.2.2020 16:31

Jo, život tropí hlouposti. A hned je mi líp. Krásné fotky.

Jana Šenbergerová 5.2.2020 11:04

Kdo pozorně hledí, vidí. Po výhledu z okna, kde dnes chvílemi hustě chumelí, jsou tvé fotky a vtipné glosy k nim o to zábavnější. Navíc houká siréna. Vzhledem k tomu, že ještě není poledne, půjde asi o nějaký dopravní malér. A já mám dnes pyžamové dopoledne, i vařit budu v pyžamu.

Hana Rypáčková 5.2.2020 10:44

Super ...

Marta Nosková 5.2.2020 09:34

Alenko, a hned je mi veseleji... díky !

Zuzana Pivcová 5.2.2020 09:17

Mám ráda veselé fotky, hlavně mě vždy pobaví všelijaké povedené-nepovedené nápisy.

Marie Novotná 5.2.2020 07:46

Jako vždy. ********

Alena Vávrová 4.2.2020 21:49

Prima fórky, jsem vysmátá. Já tohle ani tak nefotím, jako sbírám....;-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová