ilustrační foto: pixabay.com

Marta - zpověď

10. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 14.2.2020 00:00

Nejspíš bych se zachovala podobně jako Marta, protože to, co řekla Lence, pokládám za rozumné.

Soňa Prachfeldová 11.2.2020 15:59

Jo chlap raději prchne, když dvě blízké ženy něco probírají. Lenka asi žárlí na Martu, připadá si osamělá, je to dospělá žena, je to na ní, chtít u sebe něco změnit.

Dana Puchalská 10.2.2020 18:08

Já bych Petrovu dceru nechala povídat a trpělivě bych jí naslouchala. Vypovídá se a snad se konečně bude cítit dobře. Vždyť někdy svěřená starost bývá poloviční starost. Uleví se jí a možná se bude cítit lépe. Ona je dlouho sama a to taky není nejlepší. A najít si přítele, který je ženatý, není také nejlepší nápad. Možná že by nebylo špatné, kdyby si všichni čtyři vyjeli někam třeba na víkendový pobyt či kratší dovolenou.

Anna Potůčková 10.2.2020 15:23

Nic pro mně takto dlouhý článek

Zuzana Pivcová 10.2.2020 14:46

To je divné, že to dceru takhle naráz přepadlo. Projev bych odhadovala spíš na důsledek nějaké nepříjemné jednorázové události. :-D

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová