Jitka Caklová
15.2.2020 10:05
Určitě je snadné být optimistou když je člověk mladý, stejně tak být optimistou, když je člověk "za vodou". Vyjadřuji se ve smyslu článku a pokud je zde zmínka o sobeckosti a závisti, tak v článku je příkladů víc než dost. Naštěstí, jak jsem napsala už 14.2.2020 11:43, tak života mého a z druhé strany, života mých dětí se netýkají.
Soňa Prachfeldová
15.2.2020 08:50
Myslím, že v našem věku přesně víme, jaké jsou naše děti i jejich děti - naši vnuci. Pokud by potřebovali pomoc, určitě by to nebylo ze sobeckých a závistivých důvodů. Vím, že by mě též synové nenechali na holičkách, kdyby se stalo a ja pomoc potřebovala. Ztotožňuji se plně s názorem Evky,.
Eva Mužíková
14.2.2020 20:04
Já mám jiný názor. Kdyby mladí potřebovali půjčit peníze, věděla bych, že to není pro jejich neschopnost, ale zkrátka půjčku potřebují. Nepovažovala bych to z jejich strany za nemorální. Určitě by to udělali jako poslední krok. Naopak bych byla ráda, že mohu dočasně pomoci případný problém vyřešit. Nikdy se to nestalo, jsou díky pracovitosti syna i snachy finančně dobře zajištěni. Také mají vše " ošetřené " pojištěním, pro případ nějaké živelné pohromy, či úrazu.. Stát se ale může ledacos, oba by u mne měli dveře otevřené. Neměla bych z toho radost ale jen z toho důvodu, že jim nastaly vážné problémy.
Danka Rotyková
14.2.2020 17:09
Jsem ráda, že se mi nikdy nestalo, aby mě syn požádal o peníze. Ráda jsem mu pomohla, když potřeboval, ale to bylo z mé vlastní vůle.
dagmar Burianová
14.2.2020 16:05
Děti ani vnuci si nikdy o peníze neřekli, i když vím, že starší dcera nikdy, když byla na mateřské, moc neměla. Ale rádi jsme jí vypomohli a vnukům, když ještě nepracovali, jsme taky dávali peníze a dárky. Děláme to i dnes, ale sami od sebe a máme radost, když oni majíradost. Al povinnost to není, to vědí obě dvě strany.
Hana Nová
14.2.2020 14:21
Povedené dětičky a vnoučci . U nás to naštěstí tak nefunguje . Naopak , děti mi přispěly na cestu k moři.
Antonín Nebuželský
14.2.2020 14:16
U nás :"babi půjč mi peníze - nepůjčím kdo za dědou..." dědo pujciš? - já vím,kolik? Deset - tak jo. Ahoj příště :-)
Jitka Caklová
14.2.2020 14:15
Paní Věro, 14:05, u nás, ne že by si netroufli, oni to totiž pokládají za nemorální a hanba by je, za to že jsou neschopní, fackovala. Horší je, když se v dobré víře, pro dobro druhého, sami dostanou do nesnází. Takovéto, "Pro dobrotu na žebrotu.".
Jitka Caklová
14.2.2020 14:07
Karle, kde se asi stala chyba?, když dnes všichni "řvou", že stát se málo stará.
Věra Halátová
14.2.2020 14:05
Jaký si to uděláš, takový to máš. Babi, půjčíš mi peníze? Ne. A hotovo. A že si jedu na Island? On mi na to také nedá. Ovšem, v mém případě si ještě nikdo netroufl za mnou přijít pro peníze. Jsou vychováni jinak. Každý se musí starat o sebe a o ty slabší. Já přece neodpovídám za to, že potomek nebo prapotomek finančně zkrachoval.
Načíst starší příspěvky