Kasina, vycházky, spolky. Tak žijí senioři ve Španělsku

Článek je zajímavý, ale jsem ráda, že nejsem seniorem ve Španělsku. Prožívala bych rozpor mezi tím, že na takové kolektivní taškařice nemám povahu a měla bych se jich účastnit.

Po roce 1990 se mi otevřely "brány Španělska" v celé své kráse. Nejraději létám na Kanárské ostrovy, kde dobíjím svou ztracenou energii. Několikrát jsem navštívila Cartagenu (naposledy vloni) a je tam tak vše jak popisuje paní Scarlet W. Ráda jezdím navštěvuji oblast Murcie a Její Menor Mar. Moc zajímavý článek. Letos jsem si už koupila letenku na Gran Canarii, kam letím 18.dubna za sluncem a mořem.

Ano, je to tak. Prvně jsem byla ve Španělsku před LOH v Barceloně . A také mně překvapil životní styl, který tam je. U nás to v té době bylo naprosto nevídané. Pak jsme s manželem jezdili do Katalánska. Ráda jsem courala po městečku a pozorovala "cvrkot" na ulicích. A péče o starší členy rodiny byla opravdu dojemná. A je pravda, že to seniorům slušelo. Nejen v podvečer, ale i dopoledne byly zahrádky u restaurací plné. A na korzu bylo plno starších upravených mužů i žen.

V roce 1969 jsem porodila svou první dívenku a pak mne v porodnici převezli na pokoj, kde se mnou ležely dvě profesorky, které učily na střední škole v Blansku - velmi dobře jsme si vzájemně povídali. Nejvíce mne zaujala ale jedna z nich, která žila nějaký delší čas se svým manželem ve Španělsku, který jako inženýr tam pracoval na montážích. Vyprávěla zážitky ze země, pro většinu z nás tehdy nedostupné - ale co mne nejvíce tehdy zaujalo: "U nás lidé hlavně chodí do práce, pak po odpolednách budují chaty, staví domy, ale vlastně nežijí. Ve Španělsku je to jinak - tam většinou lidé tak nedbají na to, aby měli lepší a honosné zařízení bytu nebo lepší dům než soused, ale tam prostě žijí. Už v podvečer chodí krásně oblečení a upravení do kaváren, restaurací, tancovat - prostě nikdo nesedí doma - tam celé rodiny žijí společně venku a baví se se svými příbuznými, přáteli, sousedy..."