Foto: autorka

Ze života knih a knížek

16. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 19.2.2020 21:20

Článek je výbornou pozvánkou do Ctěnic. Uvedené informace mě zaujaly natolik, že se pokusím začlenit návštěvu Ctěnic do cestovního harmonogramu, snad do stihnu.

Soňa Prachfeldová 18.2.2020 16:50

Prima článek o výstavě knih. Kniha je nepostradatelná společnice člověka a je nám s ní dobře. Ilustrace u starších knih jsou nádherné , také jsem našla na půdě jednu motlitební, no paráda, jak je vyšperkovaná. Tak ať nás knihy nikdy neopustí a my je.

Zuzana Pivcová 17.2.2020 13:18

Do ctěnického zámku jsme se chystaly kvůli nějakým výstavám již několikrát, ale ještě jsme tam nedojely. Musím se polepšit, už proto, že je to součást Muzea Hlavního města Prahy. :-D Díky, Věrko, za společné dílo a zasvěcený výklad.

Martina Růžičková 17.2.2020 08:31

Jako bývalou knihovnici a člověka, co má knihy rád a vnímá nejen jejich obsahovou stránku, mě oba články moc potěšily. Jsou to fundovaná odborná pojednání a úžasná pozvánka na výstavu ve Ctěnicích!

Věra Ježková 17.2.2020 08:05

Děkuji vám. Jsem ráda, že vás výstava zaujala. Děkuji také Zuzce a Honzovi R. za zařazení našich textů tak, jak jsme o ně požádali.

Eva Mužíková 16.2.2020 21:47

Zajímavé Věrko, děkuji za pozvání.

Jitka Hašková 16.2.2020 19:52

Věro, dík za zajímavý článek. Kdysi jsem byla v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou.

Marie Faldynová 16.2.2020 17:03

Díky za dobrý tip na výlet do Prahy, určitě se s někým domluvím a do Ctěnic se podíváme.

Libor Farský 16.2.2020 16:49

Výborně, Věrko a Jendo, máme stejný předmět zájmu.

Naděžda Špásová 16.2.2020 15:25

Ty vazby jsou krásné. Děkuji za zprostředkování, osobně se tam určitě nedostanu.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová