Stáří na vesnici není pro slabochy

Pro pí.Libuši K. : máme zapojen do otopné soustavy i el.kotlík,mysleli jsme dopředu.Tak snad nebude ele tak drahá,že bychom na to neměli.Nyní platím 1630,- měsíčně,to jde.Plyn zde nemáme, a bomba mi nesmí do baráku.

Lenko, ale už nyní se na to můžete připravit. Třeba tím, že si kromě kotle na dřevo pořídíte i jeden záložní na elektriku. Já také topím dřevem - a kromě toho mám i na plyn. Ten ale zatím téměř nevyužívám. Ten čeká na svou příležitost, až nebudu schopná (nebo se mi nebude chtít) dřevem topit

My s manželem jsme se museli také odstěhovat z města na mrňavou vesničku,kde není nic.Máme to do nejbližší vsi s busem a obchodem 3 km.Nakupovat jezdím 13 km do města. Kdybychom zůstali v našem bytě,tak bychom se nedoplatili,ani jeden celý důchod by na nájem nestačil.Nyní vystačíme docela dobře. Nám se tady líbí,žijeme si tak pro sebe,baví nás práce na baráku i na zahradě.Zatím jen občas myslím na to,že třeba neuzvednu balík briket,možná nevylezu do patra,nebudu mít na to, z lesa nanosit dostatek dřeva na celou zimu....Až to nastane,tak to začneme řešit,zatím máme krásný pocit uprostřed přírody,v tichu a klidu.

Měla jsem pěknou zděděnou chalupu v malém městečku,kam jsem od dětství jezdívala k babičce. Později jsme ji opravovali a velmi rádi jsme tam s dětmi jezdili. Pak jsem zůstala sama a byť krásnou, jsem chalupu prodala, protože neřídím a jezdit vlakem s dvěma přestupy nešlo. A to jsem ještě nevěděla, že za pár let budu muset na operaci kolene a budu mít potíže s chůzí vůbec. Byla jsem ráda, že jsem chalupu prodala. Teď bydlím v paneláku s jsem velmi spokojená, že nemám žádné problémy s provozem chalupy, kam bych nyní ani nedošla.

Aktivní život jsem prožili v panelovém domě. Už šestnáctý rok bydlíme v malém domečku pod lesem nedaleko autobusové zastávky. Je nám tu prima. Topíme dřevem a přitápíme el. prodem. Manžel se celé léto a podzim baví řezáním dřeva (udržuje s v kondici). Já zase celou zimu topím - je to moje vášeň (možná jsem piroman). Auto nemáme, nákupy nosíme na zádech v batohu. Často chodíme za kulturou do města a potom se 3km vracíme krásnou noční procházkou, klidně i v dešti. Nám to tak prostě vyhovuje a zatím se to nechystáme měnit. Voda teče, veřejné osvětlení svítí, napojili jsme se na kanalizaci. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělali.

Nedovedu pochopit naivitu a romantické představy o životě na venkově.Do dvaceti let jsem žila s maminkou,která byla vdova na vesnici v rod.domku.Žádný komfort,žádné ústřední topení,jen studená voda.Když jsme s manželem po nástupu do zaměstnání v OKD v Ostravě dostali v roce 1966 byt,byl to pro nás vrchol komfortu.Ale brzy jsme zjistili,že tento komfort není vše. Náborová oblast pro náš důl bylo východní Slovensko a jeho temperamentní lidé se podle toho ve svých bytech chovali.Když bylo po výplatě,tancovalo se nad námi za zvuku hlasité hudby až do ranních hodin.A tak jsme si postavili chatu,kde jsme trávili s dětmi každou volnou chvíli.No teď jsem zůstala sama ,tak tam mohu být celé léto.Někteří mí sousedé tam také bydlí natrvalo,ale musím říct,že tam panuje čilý kulturní život,klub důchodců pořádá všechny možné akce.Chce to ale nějakou osvícenou osobu,která je ochotna se tomu věnovat.V této vesnici-jsou to Jakartovice v okrese Opava,je to paní Dana Kavanová,bývalá ředitelka školky. A tato činnost má také podporu paní starostky. Ale to je jenom jedna část problému,opravdu potřebuje člověk nějaké zázemí a oporu a vše závisí na zdravotním stavu . Život v přírodě ano,ale se zázemím komfortního bytu . Romantika rozhodně není na místě.

Přítelkyně se před pár lety odstěhovala z Prahy do malé vsi. Nájem v Praze byl tak vysoký, že už to nešlo z důchodu zvládnout. A nelituje. Vyloženě omládla a lituje, že to už neudělala dřív. Je pravda, že má auto a zatím nemá žádné větší zdravotní problémy.

Bydlení na vsi žádá zkušenost, jak pěkně připomíná paní Pivcová. Nestačí jen naivní představy, jež přinesou rozčarování, že: Na kostele zvoní zvon, kohouti kokrhají od časného rána, psi štěkají, na cestě se objeví bláto, na zahradě není jen ovoce a zelenina, ale i škůdci, potok se rozvodní, případně z vyschlého rybníka je cítit bahno, vlaštovky znečistí zápraží ... Je třeba vše přijímat s pokorou a pracovat a pracovat. Ne každý to dokáže, jinému brání nedostatek zdraví. Je třeba se před přesídlením na venkov informovat, promluvit si s místními a důkladně zvažovat.

tomu bydlení ve svém přináší radost do vysokého věku. A když je bezmocný funguje řešení ať soc.sluzba mobilní, nebo přestěhování do pečovali, ať člověk bydlí ve městě, či vesnici. Náplava jak my tomu říkáme, si stěžuje na vše, jak je všeho málo k jejich pohodlí, pak nechápu proc se přistěhovali. A musím říct , že z vesnice se odstěhovalo tak málo lidí na stará kolena do města, spíš přímo na věčnost. To jsou mé poznatky za 50 let mého života na vesnici.

Pokud se někdo v důchodovém věku stěhuje natrvalo z města na vesnici, měl by vědět do čeho jde.I na vesnici teče voda, funguje elektřina a skoro všude plyn, nebo el.topeni. Za kulturou se dá dojet, pokud chci. Kdo na vesnici bydlí celý život, nebo od mládí a má rád přírodu, přiměřenou práci , spíše zálibu v zahradničení, TOMU B