Zlepšit svůj vlastní pocit štěstí lze rychle a moc to nestojí

A kam se ztratily ty staré diskuze? Před pěti lety jsem byla jistě šťastnější a ráda bych si to přečetla.. Pocit štěstí mě přepadne náhle a taky v přírodě . Taková volnost bytí..m

Paní Zuzano, můžete nabídnout článek v novém pojetí?

Je to už poměrně starší příspěvek. Dnes už bych ho asi takhle nedala.

Když jsem v pohodě a zdravá a v pohodě je i moje rodina. Když sedím ve větru a slunci třeba na zahradě , nebo jsem venku v příroděa uvědomuji si, že jsem šťastná. A čerpám z toho vděčné energii na další práci a pomoc i ostatním.

Pocit štěstí mám nejčastěji v přírodě. Doma často není k nalezení. Pro dobré skutky mám slabost, ale někdy platí rčení, pro dobrotu na žebrotu. Čokoládu jím, ale cítím se po ní spíš provinile že jsem vše sežr...

Mou pozitivitu musí ohodnotit jiní a štěstí? Snad momentální spokojenost. Jsem šťastná, když jsou šťastní okolo mne. A spokojená... Vlastně proč ne, nic mi momentálně nechybí a co bude dál ukáže čas.

Jsem, a proto se raduji. Čím více se raduji, tím více si uvědomuji, že jsem. A být je samo o sobě velké štěstí.

Štěstí = radost, která se hlásí, jako třepotání motýlích křídel pod hrudní kostí a říká se tomu láska ♥

Štěstí pro mě znamená nezávislost na komkoliv i na čemkoliv, hlavně na úspěchu dle veřejného mínění. Štěstí je pro mě každá kytička, kterou vypěstuji a její první květ, oběd, který uvařím a chutná, prostě radost z každé práce, kterou udělám. Když se nepovede, nevadí, povede se příště :-) Štěstí je, že se mohu svobodně rozhodnout, bez ohledu na to, co tomu řeknou druzí. K Mirkovu "Stačí opustit..." bych přidala "odpustit", tedy: Stačí odpustit a opustit u nás tolik oblíbené škarohlídství :-)

Zuzko, dnes, kdy je tak krásně, mám ale já dost blbou depku, je to už mnoho let, co mi navždy odešel otec. Štěstí - jsem ráda, že žiju, i když poslední dobou pořádd s něčím laboruji. Čokoládu miluji, ale musím se hlídat, s dechem mám velké potíže. Jsem vděčná, pokud můžu, pomůžu, někdy se mi to ale i vymstí, ale stejně to udělám zase. Jsem srdcař, nemám ráda sváry. Pozitivitu spatřuji v tom, že neustále bojuji se svojí nemocí, zatím snad vítězím a doufám, věřím, někdy i prosím Boha, aby to tak bylo ještě několik let, abych se dočkala toho, až moje milovaná vnoučata půjdou svojí cestou do světa. Tak snad budu dosti silná, aby se mi tento sen vyplnil...Hezký článek a já ti za něj děkuji a tobě přeji, aby se ti dařilo.