Proč nemají senioři rádi změny? Mohou za to vyjeté neuronové cesty

No dobře, tak já změním tankování benzinu u jiné pumpy. Změna je život.

Nechci se moc "sebechválit", ale kromě vyjetých neuronových cest (dálnic?) mám ještě pár km volných na nové trasy. A vyhovuje mi jejich kombinace. Tak hurá do světa po nových cestách!

Ivo Toman: „Je obtížné chtít měnit něco, na co jste si zvykli a k čemu máte nějaký vztah. Protože už máte vyjeté neuronové cesty ve svém mozku. Změnit neuronové cesty je těžké, protože nejde nemyslet na něco, co vlastně nechcete. Už tím, že to nechcete, na to myslíte. Nemůžete tu cestu vygumovat. Můžete však vytvořit nový návyk tím, že vytvoříte v mozku novou neuronovou cestu,“ tedy, ovlivňovat, nebo měnit už vyjeté neuronové cesty je ztrátou energie.

Postrádání elementárního respektu ke stáří plyne, podle mého názoru, ze subjektivního pocitu jednotlivce. Osobně ho v článku nepostrádám, ale nic proti, pokud ho kdokoliv postrádá.

Možná je moje poslední věta neadekvátní obsahu článku, ale uvítala bych úvahu na téma, jak ovlivnit neutronové cesty ve prospěch a rozvoj seniora zatíženého zaběhlými neutronovými cestami.

Možná je to dílem vlivu neutronové cesty, ale domnívám se, že většina lidí sází na jistotu a s přibývajícím věkem ubývají rizikových rozhodnutí a změn. Díky za staříky a stařenky, kterým neutronová cesta vytyčila hygienické návyky, komunikační schopnosti, vůli k soběstačnosti. Je zcela lhostejné, zda je bude okolí vnímat jako konzervativní staříky a babky. V článku postrádám elementární respekt ke stáří.

Ve třiašedesáti jsem si žádnou neuronovou cestu nevygumovala a vytvořila si novou. Koupila jsem si akordeon a chodila do ZUŠky, v šestašedesáti koupila koloběžku, kterou jsem ani jako dítě neměla a ráda jezdím. Zkrátka žiji život takový, jaký vyhovuje mně, bez ohledu na to, jak mě vnímá okolí. Podpora rodiny (dospělých dětí) je důležitá, určitě rozumnější, než nějaké rozmlouvání typu,"Tohle už pro tvůj věk není vhodné."

Já si myslím,že kdeco změnit,jen aby bylo "něco jiného",taky není dobré. Ne každá změna je k lepšímu. Já jsem pro poklidné plynutí života,nemám ráda překvapení,protože mě obvykle nepříjemně zaskočí. Nemám náladu už kamkoliv spěchat,nechat se nutit do něčeho,co nechci dělat.Za svůj život teprve nyní si dělám co sama chci,líbí se mi dělat klidně každý den to samé,jíst to stejné jídlo, nemyslím si,že by to znamenalo nějaké krnění a úpadek. Nové věci přijímám možná pomalu,ale zdá se mi to tak lepší,než skákat do neznáma,řešit narychlo tím vzniklé problémy, ale přeji druhým,ať si užívají všeho,ale nenutí mne to dělat,když nechci!

Děvčata Jarmilo a Ivano, že by? Žasnu jako malé děcko, které neví co? No přeci "všecko". :-) :-) :-)

Hm, to jsou věci.