Čím je člověk starší, tím menší má žízeň

No, tak to je mi dvacet!

Piju hodně a nutit se nemusím. Podobně jako Věra J. mám u postele lahev s vodou v případě probuzení a nutnosti svlažit hrdlo douškem vody. Nemám vůbec problém vypít více jak 2 l vody denně, cukrovku nemám.

Sucho v ústech mám celou noc; když mě probudí, napiju se vody z lahve u postele. Jinak si pití hlídám z obavy před hnusnou ledvinovou kolikou, kterou jsem měla asi před 25 a 10 lety. Tedy na rozdíl od Dany dbám na to, abych pila dost.

Pořád mám při ruce sklenici s vodou, do pití se také musím dost nutit.

Od mládí nemám pocit žízně, ale kdysi jsem to nijak neřešila. Teď jsem si podle nějakého indexu spočítala, že ke své váze potřebuji denně dodat tělu cca 1,6 litru tekutin. Hodně vody obsahuje ovoce, dále zelenina, další množství dodám v polévce a 3x denně před jídlem vypiji skleničku vody. Rozhodně se nedoporučuje pít v průběhu jídla, narušuje to trávicí proces. Kdybych si to nehlídala, pila bych jen ráno.

Teď, když jsem v důchodu, už s nedostatkem pití problém nemám. Ale dříve to bylo dost špatné, jako 33 letá jsem se dostala díky dehydrataci až do nemocnice. To, co je uvedeno v článku, je přesný obrázek života mojí 90 ti leté maminky. Už dlouho jí nic nevytýkám, jen ji pití připomen.

Piju ty 2l denne a presto na vysledcich z laboratore na mne koukaji cervena cisla ze jsem malo hydratovana.

Piju dost tekutin, cukrovku zatím nemám - sláva. Ale také to s příjmem tekutin nepřeháním. Mám totiž ráda svoje ledviny.

Toto je bohužel i můj problém. Piji málo a vím, že bych ty 2l za den vypít měla. Navíc když někam jedu, mám strach se napít, neboť pak můžu snad každou půlhodinu chodit na WC. Podotýkám že jsem po operaci, mám pásku a i odstraněnou dělohu.

U mně to je spíše naopak a to nemám cukrovku. Naopak mám požitek, že dnešní doba nám umožňuje si namíchat jakýkoliv drink.