O xenofobii s úsměvem V: Češi

Jako národ jsme však čistí, nikomu jsme neublížili a máme báječnou historii a skvělou kulturu. Toho je třeba si vážit a dále to rozvíjet. A každý co možná nejrychleji a sám u sebe.

Jsme zvláštní národ. Jaksi jsme si zvykli nerozhodovat se sami, nechat to na druhých, nenést za nic zodpovednost a pak nadávat a kritizovat ty druhé. Národní hrdost ani moc nemáme. Přesto zejména v minulosti jsme národ , který měl mnoho vzácných vzdelanych lidí , máme krásnou zemi. Nevytahujme se a nekrčme se pořád před jinými.

Hezký článek. O něčem by se dalo polemizovat a samozřejmě vůbec nejsme všichni stejní, zrovna tak, jako v ostatních národech...souhlasím s Naděždou, v cizině jsem dříve také měla podobné pocity. Za své soukmenovce jsem se taky kolikrát v cizině styděla, jak se chovají. Ale jinak jsem ráda, že jsem Češka a jsem pyšná na to, že Češi si umí skoro ve všem poradit a že máme spoustu vynikajících osobností oceňovaných ve světě a v mnoha oborech vynikáme ! :-))

Když jsem po revoluci vyjela poprvé do zahraničí, styděla jsem za to, že jsem Češka, připadala jsem si jako chudá příbuzná. Dnes to není o moc lepší. Vždycky jsme byli pod něčím dohledem, neumíme být sví, a to se asi nikdy nezmění. Jsme zkrátka malí Čecháčci a budeme se stále po někom opičit.

Děkuji vám a souhlasím s vámi. Když jsem knížku četla, měla jsem dojem, že nejsem Češka. Jestli něco nesnáším, je to švejkování. V pokračování to bude ještě horší.

Ano, ten vlastenecký pocit se projevuje hlavně při sportovních utkáních. S pohledem na sousedy také souhlasím. A hlavně je výrazná taková ta všeobecná chytrost, všemu rozumím, se vším si poradím, nechápu ty hloupé odjinud. To, co zaznívá hojně v Praze při hovorech v hospodách, ale i v dopravě atd. Vždycky, když jsem se vracela odněkud z ciziny, kde se lidi chovali zdvořile, zdrženlivě a skromně, tak už třeba cestou z letiště při zaslechnutí české debaty jsem si říkala: Á, jsem zase doma! Asi někteří nebudou souhlasit, možná, že i na venkově to tak není, ale Pražáci jsou hodně nabubřelí.

Češství jsem si vybrala, jen nevím, jestli to byl dobrý nápad. :-)

Já jsem ráda, že jsem Češka. Něco z toho sedí, něco se mi zdá, že ne. Díky Věro.

Daleko lépe se nám hodnotí Američané, či Britové. Byť jsou tyto "Xenofobie" psány autory se značnou mírou nadsázky, v několika aspektech se skutečně nepoznávám. Jinak je to opět vtipné, ale ....

Zdenka: nevím..., asi mě ztratili cikáni.... :-)