Příběh na 50 slov: Máme více času

21. 3. 2020

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 21.3.2020 11:14

Čas je pojem relativní a každý ho vnímá jinak. Je ale zajímavé, že čím jsem starší, ubíhá rychleji a rychleji. Že by to byl pouze můj dojem? Ten prevít se nechce alespoň na chvíli zastavit. Věrko, otevřela jsi pěkné téma.

Jitka Hašková 21.3.2020 11:10

Věro, jsem na tom také tak, času mám stejně. Využívám ho tak, jak je mi příjemné. Díky za článek.

Zuzana Pivcová 21.3.2020 10:56

Pamatuji si, že v dětství jsem slýchala písničku, kde bylo...čas, ten nezná slitování ale ani s jedním z nás, čas je proto, dámy, páni, aby se tu nepropás´.... Využít smysluplně čas lze v této době i něčím, co mnohým může připadat na hlavu, totiž zdánlivým "nicneděláním", vedoucím k navázání bližšího kontaktu sama se sebou. Je to taková malá prověrka, jak dalece se mohu na sebe spolehnout. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová