Ilustrace: pixabay.com

Císařovy nanové šaty

25. 3. 2020

Čas od času se objeví rozbor nějaké známé pohádky, že by se měla chápat jinak nebo že to bylo vlastně jinak. Po pečlivém víceletém studiu na Karlově univerzitě jsem zjistil, že i známá pohádka Hanse Christina Andersena z roku 1837 je pěkně pomotaná. Je nejvyšší čas to napravit a obecenstvu vysvětlit, jak to bylo doopravdy.

Můj příběh

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eliška Murasová 26.3.2020 12:17

Oldřichu, tak bylo vždycky. Které to vidění je správné? Vidím já dobře? Vidím, co vidím, nebo je to úplně jinak?

Eva Mužíková 26.3.2020 11:14

Pobavil jsi mne.

Zuzana Pivcová 26.3.2020 08:19

Já myslím, že každý vidí, co vidět chce, a není třeba, aby viděl, co vidí ostatní, tím spíš pod nátlakem nebo ze strachu. A doufám, že v dnešní době už se za odlišné vidění nezavírá a čím dál více se lidem skutečně otvírají oči i dovnitř, ne jen ven.

Soňa Prachfeldová 26.3.2020 07:13

Co vše člověk neumí vytvořit z naší hojné zásoby slov. Hotové pohádkové žonglérství Oldřichu.

Marie Faldynová 25.3.2020 22:10

Saturnin uváděl příběhy na pravou míru - ale s pohádkou to nezkoušel...Pobavila jsem se.

Jana Šenbergerová 25.3.2020 20:09

Myslím, že jsem pochopila, ale jistá si tím nejsem. Přesto obdivuji vaše "básnické střevo". Pobavil jste mě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha