Nejoblíbenější zvíře

Koně jsou krásní, párkrát jsem se k nim mohla přiblížit. Když jsem viděla klisnu s čerstvým hříbětem, byla jsem moc mile překvapená, jak se k němu měla. Nádhera!

Koně jsem měl vždycky rád. Ale krav jsem se jako dítě bál. Naproti domu byl bývalý lobkovický velkostatek, pak státní statek a hned vedle domu velké soukromé hospodářství pana Vorla. Takže koně před domem byli každou chvíli. Dokonce mi pan Vorel dovolil koně pohladit.

Marie, taky mám moc ráda koně, dívají se na vás tak vědoucně, jsou to krásná zvířata.

To ti věřím, taky koně miluji, ale dlouho jsem na něm neseděla. Dobré čtyři roky s Honzíkem, kdy se sám bál..To teploučko, co z něj sálá... V dětství jsem si chodila u pratety do chlíva obejmout krávu Malinu. Přežvykovala si a byla taky taková teploučká...

Ke koním mám respekt, ráda se na ně dívám z bezpečné vzdálenosti. Ale nedávno jsem jednoho "potkala" a ten byl tak krásný, že jsem byla nucena koníčka pohladit.

Také mám koně moc ráda. Hezky jste to o nich napsala.

Marie, také chodím skoro denně okolo pastviny s devíti koňmi. Jsou různých majitelů, starají se o ně majitelé ranče. A opravdu dobře. Během dne jsou venku, měla jsem možnost vidět i jejich stáje. Často tyto koníky potkávám na okolních lukách a v lesích, vyhřebelcované a osedlané. Jsou to hezká shledání, podobná tomu Vašemu.

Ano koně, to je krása a elegance sama. Pohled na koně v přírodě je jedinečný zážitek.

Marie, vím o čem mluvíte, koně jsou v naší rodině taky v oblibě, kromě našich dvou pejsků, králice a morčice, máme v rodině i koně. Tedy ten je naší dcery. :-)

Koně jsou krásní a moudří, ale pro mě za současných podmínek jen k dívání. V mládí jsem chvíli zkoušela jezdit, ale nehodila jsem se na to. Můj vztah k nim se tím však nezměnil.