Foto: archiv autora

Jarmark

5. 4. 2020

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 5.4.2020 09:50

Františku, to je krásné.... :-) :-) Jsem sice o něco mladší, ale na hříbek a štupovací techniku si moc dobře pamatuji. Babička mně to učila. A hříbek jsem měla hodně dlouho. Pak někdo vymyslel takovou podivnou věc na opravu ponožek. Byla kovová ale její princip byl pro mne velikou neznámou. Tak letěla do smetí. Ovšem dnešní tzv. látací bavlnky jsou akorát tak je vzteku.

Věra Ježková 5.4.2020 09:22

Františku, moc hezká vzpomínka. Taky jsem s maminkou štupovala ponožky na hříbku. A dělám to dodnes, jen už bez maminky.

Jana Hošková 5.4.2020 09:12

Pěkné vzpomínání. Hříbek tuhle má dcera nemohla za žádnou cenu sehnat...ponožky se dnes už téměř asi neopravují... :-))

Hana Rypáčková 5.4.2020 09:05

Moc hezké, Františku a hříbek na opravu teplákových děr stále používám....

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha