Foto: archiv autora

Jarmark

5. 4. 2020

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 5.4.2020 14:13

Hezká vzpomínka. Já jsem se též něco naštupovala za mlada - sobě i dětem. A moje tchýně štupovala ponožky pořád dokola, takže z původní ponožky nezbylo téměř nic.

Soňa Prachfeldová 5.4.2020 14:11

Hezké vzpomínky, vybavila jsem si, jak jsem s dědou jezdila na poutě na kolech a ty atrakce a cirkusy a močáky, kejklíři a cukrovinky, nezapomenutelné.

Zdenka Soukupová 5.4.2020 14:02

Františku, Vy si tohle fakt pamatujete? Mně se zdá, že popisujete trhy tak před sto léty (bez urážky). Ale je to krásná vzpomínka. Zase něco napište.

Marie Seitlová 5.4.2020 13:21

Pěkná vzpomínka na krásné staré časy a dětství. Moc pěkně se to četlo. Hříbek ještě mám a štupovat bych asi ještě zvládla, ale nevyplatí se.

Marie Faldynová 5.4.2020 13:07

Krásný pohled dítěte! Jsem ráda, že trhy se do našich náměstí vracejí! Štupování jsem ještě nevzdala.

Zuzana Pivcová 5.4.2020 13:06

Já takovéto články mám opravdu ráda, protože neobsahují tu dnes hodně rozšířenou konfrontaci - bylo dřív lépe nebo hůře? Jen si tak připomenout, co bylo pro každodenní život běžných lidí typické, a navíc viděno z pohledu dítěte. Moc hezké, díky.

Alena Tollarová 5.4.2020 12:52

Františku, máš vyprávěcí dar, hezky se čteš. Štupovat jsme se učili ve škole při ručních pracích, knoflíky možná byly z roudnické "butonky", to býval výběr! kde je jí ale konec? Opuštěné budovy žalují. A brousek? Za korunu kousek? Hezké vzpomínání.

Naděžda Špásová 5.4.2020 10:53

Jediné, co nám nikdy nikdo nevezme, jsou vzpomínky. Tahle je, Františku, moc hezká. :-)

Vladislava Dejmková 5.4.2020 10:51

Já hříbek i bavlnky ještě mám, ale štupuji jen výjimečně. Radši ponožky tajně vyhodím. Ono to stejně není k ničemu, bavlnky jsou nekvalitní. Ale vzpomínka je to milá.

Anna Potůčková 5.4.2020 09:56

Štupování znám také jen od své babičky. Hříbek doma nemám a přiznám se, že toto jsem nikdy ani nezkoušela. Hezké vzpomínání!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha