www.pixabay.com

Marta - obyčejný život

6. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 7.4.2020 22:26

Měla jsem to snadnější, protože jsem zůstala ve svém bytě a partner se nastěhoval a přizpůsobil. Ve dvou je nám líp, i když jsme tak trochu protivy, které se přitahují. Najít se "na stará kolena" a rozumět si, to je podle mě terno, které za nějaké ty ústupky z obou stran určitě stojí. Alespoň nám určitě ano. Držím těm dvěma pěsti.

Dana Puchalská 7.4.2020 18:18

Nemá to Marta v současné situaci vůbec jednoduché. Já osobně bych taky váhala. Změnit najednou svůj život je těžké životní rozhodnutí. Asi to bude ještě zajímavé.

Zuzana Pivcová 6.4.2020 16:03

Vlaďko, teď je to asi hodně nelehké, naplánovat hlavním postavám další životní osudy. Tak bych těm hlavním přála, aby se už nerozmýšleli a pochopili, že k sobě patří.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová