Názory a hodnoty
Francouzi, i přes minulost zaneřáděnou revolucemi a nepokoji, si zachovávají stabilní a neměnný pohled na to, co je v životě důležité. Vysoce uznávají intelekt, kvalifikaci a produkty určitých akademických institucí. Ačkoli jisté pozůstatky starého třídního systému mezi Francouzi ještě přetrvávají, Francie je především vládou elity.
Vášeň pro kořeny
Francie se těší z rozlohy půdy, která je vzhledem k počtu obyvatel obrovská. … Zdá se, že pro každého je dostatek místa. Jenže Francouzi to tak nevidí. Naopak mají pocit, že půdy dostatek není. Panuje zde skrytá zatrpklost vůči imigrantům zabírajícím domy, byty a pracovní místa, zároveň roste rozhořčení kvůli vlastnictví každé škarpy, hromady hnoje nebo kopřivami zarostlých koutů po celé zemi. … Od Balzaca k Zolovi nás francouzská literatura učí, že francouzský farmář pro hroudu hlíny bez zaváhání zabije svého bratra, strýce, tetu, neteř či synovce.
Třída a buržoazie
Francouzi jsou si vždy plně vědomi své pozice ve společenské hierarchii. Vzhledem k tomu, že buržoazii vynalezli, je jen a jen správné, že slouží jako dobrý příklad. Buržoazie neznamená ani tak postavení ve společnosti, jako spíše životní styl, který dokáže ve stejném čase zároveň nadchnout i znechutit. Co se jim na buržoazii líbí, je zabezpečení, nevulgárnost, spolehlivost, kontinuita života. Co se jim hrubě nelíbí, je předvídatelnost, nedostatek zvědavosti a váženost. Jde o vnitřní konflikt, který zatím nedokázali vyřešit.
Snobství
Francouzi jsou velcí snobové. Jsou snobští ve vztahu ke svým vlastním psům a drží se ras, které jinde již dávno vyšly z módy (jako jsou kokršpaněl či skotský teriér). Jsou snobští z hlediska místa, kde bydlí (v Paříži jsou místa, kde i pouhý kamrlík na košťata stojí miliony eur); jsou snobští v tom, jak se oblékají. Jsou také velmi snobští, pokud jde o školy. … Jsou snobští výběrem míst, kde nakupují, kde se stravují, kde hrají tenis, kam chodí do tanečních, kde tráví dovolené a kam chodí do kostela … Francouzský snobismus je akceptovatelný jen díky svému založení na vytříbeném vkusu.
Chování
Francouzi jsou lidé formální, nepružní v myšlení a do značné míry i chování. Od dob Napoleona milují kodexy (čím jsou přísnější, tím lépe): v pravidlech chování, módě, morálce, diplomacii, umění, literatuře a právu.
Francouzi jsou ve svých srdcích tradicionalisty. I když doslova milují revoluce, všechno bořit a začínat znovu od píky (což nabízí nekonečné možnosti k debatě a diskuzi), neuznávají změny v chování. Vše musí být prováděno comme il faut (jak se patří). Výraz lze stejně dobře aplikovat na nejrůznější situace: oženit se a opít se, vycpat kachnu či vyplnit formulář, oslovení na obálce a oslovení učitele. Všechno má svůj řád a tento řád byl zaveden Francouzi.
Posedlosti
Francouzi zastávají názor, že život bez posedlosti nemá smysl. Jsou posedlí Tour de France, stavem svého zdraví, státní loterií, bac, smyslem života, barikádami a revolucemi a vším, co je jim vlastní.
Jazyk a myšlení
Francouzština je to, co drží Francouze pohromadě. Francie byla v dřívějších dobách rozdělena do regionů, kde se hovořilo rozdílnými jazyky jako jsou bretonština, languedoc, vlámština. Bylo to vnímáno jako ohrožení francouzské jednoty … Žádný jiný národ nebojoval za udržení svého jazyka tak tvrdě. Celá Akademie (Académie française) neúnavně pracuje na jeho čistotě, zkoumajíc každé slovíčko, aby zabezpečila jeho přijatelnost. Nová slova, která se do užívání vkradla, jsou nemilosrdně vyplevelena.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Angličan a Francouz.
Literatura: Yapp, N., Syrett, M.: Xenofobní průvodce. Francouzi. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009.
Foto: https://pixabay.com/cs/images/search/paříž/