Dny do krabičky

Neuvěřitelné. Píše autorka o sobě nebo o mě? Jediný rozdíl je v tom, že mé vzpomínky jsou uloženy v "matrjošce." Nevím, jaká se v té které panence skrývá a s napětím očekávám den, kdy otevřu i tu nejmenší, poslední. Ta bude tou nejkrásnější. :-)

Vzpomínání na to milé mne potěší a povzbudí. To nepříjemné je nejlepší odpustit, pak už to nebolí. Mám notýsek na to, čemu jsem Bohu vděčná - ale nejsem dost vytrvalá do něj psát. A souhlasím s názorem, že malých radostí zažíváme dost, jen je chtít vidět.

Věrko, moc hezký článek, který mě přivedl k delšímu zamyšlení. Deník ani krabičku nemám. I když pomyslné bych mohla mít, na jednu hodně špatnou se snažím zapomenout a tu s krásnými vzpomínkami pomyslně otvírám často. Jsem optimista a je třeba myslet na krásné věci nebo prožitky.

Věro, Tvůj článek mě přivedl k zamyšlení, jak to vlastně s těmi vzpomínkami mám. Vybavují se mi pěkné i špatné z dětství i pozdější doby v souvislosti s tím, co zrovna prožívám. Ale mám v životě období, ze kterých si toho moc nevybavuji, ačkoli je mi to líto. Nevím, čím to je. Asi jsem si tehdy měla založit tu krabičku...

Napadlo mě, že mám v duši „dvě krabice“ s krásnými vzpomínkami – v jedné jsou ty z let prázdnin ve vesničce u Příbrami, ve druhé studium jazyků na VŠ.

Smutné i příjemné, avers a revers jedné a té samé mince. Tou je náš život. Pokud člověk neprožije i ty chvíle zlé, nedokáže si vážit toho dobrého. I současné dny si do té pomyslné krabičky uložím a při tom se budu těšit opět na příjemnou koexistenci s přáteli.

Věrko , jak Vám rozumím a mám to stejné, jen se snažím na smutné a nepříjemné věci nemyslet,ale ono se to opravdu někdy nedá. Krásně jste to vyjádřila a moc mě to oslovilo. Dík.

Děkuji podruhé. Každý to máme nastaveno trochu jinak.

Hezký, moc hezký článek. Na hezké dny si ráda vzpomínám, krabičku na ně nemám.

Myslím, že jsem spíš vzpomínkový optimista. Moje maminka, kdykoliv nám o něčem vyprávěla, vypichla vždy negativní věci, já to mám opačně. Ale některé věci nosím v sobě.