Je toho MOC

Ano, je toho příliš, ale když si uvědomím, co všechno musejí zvládat pracující, tak jako důchodce jsem vlastně spíše mimo dění. Co nechci slyšet, to mohu vypnout nebo nemusím poslouchat. Chci-li přiložit ruku k dílu, mohu, ale nemusím. Přestože patříme k ohroženější části populace, máme vlastně svým způsobem štěstí. I když, jak se to vezme a jak kdo. Zajímavě pojatý fejeton.

Moc děkuji, paní Jano Kollinová. A malý přídavek....je to zajímavé....když jsem téma JE TOHO MOC v sobě rozebírala, tak se mi obzory otevřely a setkala jsem se v nich s písní Ondřeje G. Brzobohatého, kterou zpívá s Martou Jandovou, najděte si na youtube, má stejný název, ale s virem nesouvisí.

Paní Jano, děkuji za zpětnou vazbu, zejména za odkaz na galerii Dox. Máte můj obdiv.

Děkuji za pochvalu fotky. Dlouho jsem přemýšlela, jakou fotku ke článku zvolit, aby nalákala čtenáře, aby doplnila napsané a vystihovala ten mglajz, který mne trápí, když otevřu net, noviny, poslechnu si v TV různá zpravodajství a besedy. Je to interaktivní malba na zdi, která se vyvíjela v galerii Dox. Je v ní i moje účast. Paní Jano, Váš komentář mne pohladil, protože jste prokoukla můj záměr...propojit text s obrázkem a přemýšlet nad tím svým způsobem.

Autorka v článku popsala velice zajímavě své pocity, ale z mého pohledu je naprosto dokonalá titulní fotografie. Stačí se dívat a každý se zde najde, jedni se uvidí v davu, jiní se ztotožní s vězeňkyní v kleci, další jsou mimo zužující se kruh a jsou volní jako ptáci. Paní Jano, můžete prosím prozradit kde jste fotografii pořídila nebo lépe řečeno, kde lze tuhle zajímavou ptačí symboliku vidět. Děkuji.

Cítím to stejně, jen mi to nejde tak vyjádřit. Dnes mám krizi a tento článek mi mluví z duše. Je toho MOC.

Poslouchám jen tolik,aby toho bylo tak akorát pro moji hlavu.

Je toho moc, ale přece jen máme v sobě přirozenou schopnost cítit, co nám prospívá a co ne, a podle toho si alespoň něco ze stávajících možností vybrat.

Ano, je toho opravdu až příliš. Ale snažme se ještě chvíli vydržet a doufat... Já vím, snadno se to řekne. Jak píše Marie, netrapme se ví, než je potřeba.

Říká se : Všeho moc škodí, a proto užívejme každý den , který nám byl přisouzen.......netrapme se věcmi ,které nemůžeme ovlivnit.......