Řeka Labe se proplétá mým životem

Děkuji všem, kteří vyjádřili svůj názor. Jsem ráda, že vás můj příspévek i fotografie zaujaly. V naší zemi je krásně všude a je dobré si to občas uvédomit.

Přesto, že své mládí jsem trávil u Vltavy, závěr života trávím u Labe. Na litoměřickém Ostrově je strategicky umístěná sezónní restaurace a Ostrov je od jara až do podzimu hojně využívaný jako rekreační zóna. Na vašich moc pěkných fotkách mne až překvapila velká podobnost s okolím Labe od Toušeně přes Čelákovice a dál proti proudu. Dcera, která bydlí v Čelákovicích, nás zavedla na labské mokřady na druhém břehu Labe a je to moc krásný kraj. A velmi podobný vašim fotkám. Když jsem byl na lázeňské léčbě v Poděbradech a Toušeni, užil jsem si Labe do sytosti. Pěkný článek a krásné fotky.

Labe patří k mému životu, už jen proto, že žiji "nad Labem". U Labe jsem každou chvíli a spousta fotek, které dávám na FD, je právě odtamtud. I několik článků na mém profilu.

Vlaďko, krásně a poutavě jste popsala vás vztah k Labi. Já sice bydlím na druhém konci republiky, ale často jsem u syna v Žirči u Dvora Králové, kudy také Labe teče. Často se chodíme projít kolem řeky se psy a ty řeku milují. Také rádi chodíme na Kuks, kde také Labe protéká. Před lety jsem byla i u pramene. Labe je krásná řeka a já mám vodu ráda. Vaše fotky jsou nádherné, děkuji za ně.

Mým rodným městem je Kolín, nebo jak říkáme Kolín nad Labem. Často jsem s rodiči a bratrem navštívili při letní dovolené pramen řeky Labe v Krkonoších. Váš článek je moc pěkný, poutavý, připomněla jsem si tuto krásnou řeku od pramínku a po majestátní tok v Kolíně, poslední dobou i dost čistý. Děkuji i za krásné fotky.

Vlaďko, vaše texty s fotkami mají vždy vysokou úroveň. Můj vztah k Labi je veskrze kladný. V Brandýse nad ním jsem studovala, do Poděbrad jezdila na lázeňské pobyty, několik mých soukromých i pracovních cest mě zavedlo do míst, kudy Labe protéká. Nejvíc ho znám z Kolína, kam jsem jezdívala několikrát ročně se svým přítelem a kde jsem už dlouho nebyla. Bydlím nedaleko Vltavy. Ta se mým životem nejvíc propletla o povodni v srpnu 2002. Nevadí, že vyplavila sklepy. Nechala na dlouho šrámy na duši.

To je moc krásný a zároveň pro mě i poučný příspěvek. Na Labi jsem žila jen krátce v 80. letech v Mělníku, a jinak jen na přítocích. :-D Ale vždycky jsem jezdila podél Labe přes hranice do Drážďan a viděla jsem ho i nahoře v Hamburku.

Jezdila jsem do Ústí nad Labem ,jako mladá holka a řeka Labe mě vždy uchvátila. Teta bydlena na Střekově a tam se muselo přes most , kde v létě bylo hejno mušek. Nedávno po letech jsem tam byla na výletě na hradě, protože teta ani strýc už nežijí a tak jsem si zajela oživit vzpomínky na řeku Labe a mládí.Fotky jsou úžasné. Dík

Vlaďko, krásně umíte zaujmout, jak vyprávěním, tak i obrázky. Dětství jsem prožila na Kladensku, ale měla jsem hodnou tetičku v Nymburku. Takže v létě jsem se v Labi koupala právě tam. Pak jsem zakotvila v Praze a Labe už jsem neviděla leta. Přitom tak miluju pohled na vodu, zvláště na řeku. Díky, že jste mi připomněla mé dětství.

Vlaďko, krásně a poutavě napsané. Přečetla jsem "jedním dechem" .Článek jsi doplnila moc pěknými fotografiemi. Na Labe se ráda dívám, pokud jedu vlakem do HK. Vyrostla jsem u Orlice a nyní žiji u Dědiny, ale to jsou vlastně "dílky" Labe. :-)