Milenci umírajícího času

Je to krása, když i v pozdějším věku člověk ví a cítí , co je láska. Ta dává křídla. Nenechme ji ochabnout, křídla to neunesou a tvrdý pád bolí.

Hezké vyprávění, sympatické dialogy, romantika v e-mailech. Jen se začínám malinko bát, jestli bude i pokračování idylické...

Přátelé, díky za vaše slova. Potěšilo mě to.

Vidím, že máme štěstí, protože se nám podařilo svůj život naplnit láskou i ve stáří po tom, co nás naši partneři navždy opustili. Těším se na pokračování.

Abych pravdu řekl, nejdříve když jsem narazil na ten článek, chtěl jsem ho přeskočit. Něco mě ale říkalo, přečti si to. Přečetl jsem. Až do konce a moc se mi to líbilo. Hezký a něžný příběh dvou starších lidí. Jeníku, máš hezký styl psaní, takový čtivý, který člověka nutí číst a číst. Už dnes vím, že si nenechám ujít pokračování.

Je pravděpodobně předčasné psát komentář a sdílet pocity po přečtení úvodní kapitoly novely Milenci umírajícího času autora Jana Z. Vnímám rozpor nebo osudovou vizi v téměř apokalyptickém titulu novely, ale jsem ukonejšena něžně erotickým nábojem dvou hlavních protagonistů. Něžné vztahy seniorů jsou velmi citlivým tématem, pro některé skupiny puristů téměř tabu, a tak s napětím čekám pokračování.

Krása vztahuv vašem písemném podání mě dojala k slzám - díky

Moc hezky napsané. Má to spád, nápad, neotřelou formu. A vůbec nevadí rozsah. Četla jsem to skoro bez dechu od začátku do konce.

Jendo, i při třetím čtení mě příběh tvých milenců stále dojímá.

Už se těším na další... Ano stáří může být i laskavé, nejen hloupé, přemoudřelé a protivné... Děkuju.