Foto: archiv autorky

A tak to někdy bývá

5. 5. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 5.5.2020 13:12

Hanko, to je hrozně smutné. Život je někdy prevít. Všichni máme v sobě něco zamčené, co nesmí ven.

Zdenka Soukupová 5.5.2020 13:10

Moc hezké a moc tomu rozumím. I já mám podobný příběh.....

Jitka Hašková 5.5.2020 12:32

Takový je život. Stalo se mi něco velmi podobného.

Martina Růžičková 5.5.2020 12:10

Váš příběh mě moc dojal. I pohled na fotografii vás dvou, v tu chvíli se štěstím v očích.

Alena Várošová 5.5.2020 12:02

Hani, Váš příběh mne dojak k slzám.Na fotce krásní,mladí liidé chtíc budovat svoji budoucnost.....Vzpomínejte!!!

Zuzana Pivcová 5.5.2020 11:49

Haničko, chápu Tě, ale to nenaplněné se už nikdy nepokazí, zachová si svou někdejší podobu a krásu. Vzhledem k tomu, že mě v mládí okouzlovali spíš muži starší (náhradní otec), jsou dnes po smrti už asi všichni. Díky!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha