Foto: autorka

Z lesa zpátky do zahrádky

10. 5. 2020

Můj příběh

Autor: Eva Mužíková

Hodnocení:

(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Kollinová 10.5.2020 11:47

Pohodová osvěžující procházka.

Dana Puchalská 10.5.2020 11:11

Evi, děkuji za hezkou procházku a fotky. Ano, máš krásné okolí. A máš skutečně "básnické střevo"..... :-) :-) :-)

Hana Nováková 10.5.2020 10:54

Evi, děkuji za krásnou procházku tvými fotkami, stejně, příroda umí navodit krásnou atmosféru a člověk třeba i jen na malou chvilinku zapomene na vše špatné...

Eva Mužíková 10.5.2020 09:52

Ten kamínek není můj výtvor, dal ho tam někdo jiný kolemjdoucím pro radost. A pro mne asi jako poděkovaní za péči o palouček. Hezká lidská soudržnost která mne opravdu potěšila.

Zuzana Pivcová 10.5.2020 09:19

Vidím, Bertice, že sis poradila sama a dobře. A alespoň závěr je opět ve verších. :-D

Hana Šimková 10.5.2020 09:15

Moc krásné a uklidňující

Hana Rypáčková 10.5.2020 08:22

Prima a kamínkuješ.....Až budu hlídat Honzíka, taky se do toho dáme...

Věra Ježková 10.5.2020 08:11

Milá Bertice, nakoukla jsem a oči neodtrhla. Díky za tu krásu. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová