Před hloupými řečmi je třeba utéct. Jak na to? Základním pravidlem je nepouštět se do diskuze

Komunikuji s poměrně málo lidmi – a ti mi takové hlouposti neříkají. Za nejlepší reakci v takové situaci považuji nereagovat.

Tak tohle se mi stává dost často... snažím se změnit téma hovoru. Jen opravdu dobré kamarádce o které vím, že to bude mít smysl, bych vysvětlila, že naletěla na hloupost.

Určitě jde v takové nepříjemné situaci nemluvit, usmát se, .... ale moje psychika trpí a je na mně poznat, že s tím nejsem spokojena. Prostě se neumím přetvařovat tak, aby ten druhý nepoznal, co si myslím. Naučila jsem se odpovědět krátce např. : "Četla jsem o tom docela dost, ale tohle tedy ne. Mějte se, mám naspěch" a okamžitě odcházím. Je mi jasné, že mne za to nebude nikdo milovat, ale já to beru.

Sama jsem si přišla na to, říct to mě nezajímá a ukončit nesmyslnou diskusi. Hlupáka, který věří hloupostem, nepřesvědčíte logickými argumenty. Nebavím se a pokud je to nutné odejdu nebo položím telefon.

Důležité je, věřit síle vlastní myšlenky! Ale k tomu je třeba začít u sebe, ve svém ♥, abych nějakou vlastní myšlenku měla :-)