Park V. H. , pro mne je to ovšem Klášterní zahrada. Archiv autor

Nostalgie v Klášterní zahradě

27. 5. 2020

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Rostislav Mraček 29.11.2020 14:20

Zdá se, že se stávám Vaším vděčným čtenářem ...

Jindra Hubačová 28.5.2020 14:42

Zastavte čas alespoň na neděli:)))

Hana Šimková 28.5.2020 13:49

Ano, já třikrát denně venčím a tím se měří můj čas. Jenom přemýšlím jak dlouho budu moc venčit s bolavou nohou. Jo, čas je neúprosný,ale snad mi ještě nějaký čas zbývá.

Jitka Hašková 27.5.2020 20:42

Hezký článek.

Soňa Prachfeldová 27.5.2020 19:02

Čas je běžec s dlouhým krokem, chvíli pokoj nedá si, čas ten bere všechno hopem.... , berme se jako návštěvníci v tomto čase a těšme se ze všeho dobrého, co prožíváme,

Zdenka Soukupová 27.5.2020 15:06

Je to tak. Všechno v životě má svůj čas. A napsal jste to, Honzo moc hezky. Tak ať Vám ten Váš čas přináší jen všechno dobré.

Věra Ježková 27.5.2020 14:41

Jendo, moc hezké zamyšlení. V Klášterní zahradě se mi s tebou moc líbilo. Jsem ráda, že právě teď, kdy ti toto píšu, máš čas stejný se mnou; jsa vzdálen ode mne jen několik metrů.

Naděžda Špásová 27.5.2020 13:46

Čas je relativní pojem. Někdo s ním umí zacházet, jiný ne. A to je život. :-)

Eva Mužíková 27.5.2020 13:16

Čas je neúprosný, veškeré dění se mu musí podřídit. Tak jsi se Jane dočkal...

Jana Kollinová 27.5.2020 12:26

Při čtení článku jsem slyšela píseň z rok 1984 - Můj čas je pouhopouhé prozatím, můj čas, může říct já už neplatím... Bylo příjemné mít umocněný zážitek ze čtení v doprovodu písně z dob, kdy jsem si myslela, že čas je jen jednou ze základních fyzikálních veličin.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha