Krizi středního věku nyní často prožívají šedesátníci. Důvodů je hned několik

Možná stačí, když se za námi rád "otočí" manžel, je to bezva. I já pociťuji, že šedesátka je docela zlomový věk.

Osobně nemám žádný problém se svým věkem. Naopak se cítím mnohem lépe, než když jsem byla mladší. Na tomto mém smysluplném životě nyní pracuji již od svých třiceti. Mám mnoho zálib a neustále je rozvíjím. Podle mého názoru je duše člověka důležitější než tělo. Uvedla bych příklad: Mám velmi dobrého známého, kterému je devadesátři let, naučil se sám osm jazyků a dodnes překládá, sleduje veškeré dění.....V každém věku je možné se začít učit, začít mít nové zájmy. Jde o náruživý pocit uvnitř nás. Tento pocit se musí pěstovat jako květinka, která do své krásy může vykvést třeba i ve vysokém věku. Věřím, že již nyní toto lidé pochopili a v budoucnu pochopí. Děkuji.

Je mi také už o dost víc, ale velmi ráda se toulám pěšky zajímavou a rozmanitou Boží přírodou* - a nejlépe se mi jde právě v mém věku hlavně dolů *

Vzhledem k tomu, že je mi poněkud víc, mám krizi středního věku zřejmě za sebou. Naštěstí jsem měla jiné starosti, tak jsem ji nestihla zaregistrovat. :-)

Pán Zábranský, vyřídila jsem, žlutá koloběžka děkuje za pozdrav a též zdraví. Zřejmě pro Vás mají tatranské doliny stejně blahodárný účinek, jako pro mě Český ráj, také žiji svůj vlastní příběh :-)

Krizí jsem měla v životě několik, ale nesouvisely s mým věkem, nýbrž se zdravotním stavem a rodinnou situací mých nejbližších a mne.

Paní Caklová, pozdravuji žlutou koloběžku....toulám se po tatranských dolinách a mladé dámy se ptají, jak to že ten starý pán se téměř nezadýchá a můj manžel tak "funí"....já jsem měl přiměřenou krizi od mala, takže tzv. životné mezníky nevnímám, žiji svůj vlastní příběh.

Hodně lidí si zvyklo, že je "někdo", k jejich spokojenosti musí bavit, neumí využít vlastní potenciál a v tomto smyslu zakrněli. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom co je krize "středního" věku, kdy to vlastně je, jaké to bude až přijde a vyplatilo se. Přibývající roky přijímám s noblesou a "kluci" se za mnou otáčejí stále. Ale pozor, možná je to tím, že proháním koloběžku barvy žluté-yellow, v bundičce téže barvy :-). Ale i to nestárnoucí dušičku, ve stárnoucím těle, potěší ♥

Je umění stárnout s určitou noblesou, nechtít víc, než na co mám. Vždyť dokud je člověk poměrně fit a má koníčky a pár přátel s obdobnými zájmy je bohatý víc než dost. A že se za mnou už kluci netočí ? Nevadí, je plno jiných krás :-)

jo, jo, občas něco podobného pociťuji. Ale jen málokdy, naštěstí. Asi je to tím, že se za mnou muži nikdy neotáčeli.